Úvod

Grof (2000, 2007, 2009) vysvětluje termín holotropní, jako směřující k celistvosti (holos – celek, trepein – směřovat k něčemu). Grof (2009) je toho názoru, že v našem běžném stavu vědomí  se ztotožňujeme pouze s malým zlomkem toho, čím skutečně jsme. V holotropních stavech si můžeme uvědomit širší možnosti našeho bytí. Během holotropních stavů (změněných stavů vědomí) dochází ke kvalitativní, velmi hluboké a zásadní změně vědomí, které však není hrubě porušeno jako je tomu například u schizofrenie, organických psychotických stavů či delirií. Můžeme prožívat jiné rozměry bytí, které mohou být velmi intenzivní až zaplavující, avšak současně jsme částečně schopni se orientovat v časoprostoru a neztrácíme zcela kontakt s běžnou skutečností. Znamená to, že prožíváme takřka současně dvě reality. Holotropní stavy jsou charakterizovány dramatickými změnami vnímání a myšlení. Dochází k proměně ve všech smyslových modalitách.

S holotropními stavy se pojí široké spektrum emocí, které z hlediska své povahy a intenzity výrazně přesahují rámec běžných zážitků. Obvykle se jedná o pocity extatického vytržení, nebeského blaha a míru. Lidé ovšem rovněž popisují epizody propastné hrůzy, vražedného hněvu, naprostého zoufalství, viny či jiných forem citového utrpení. Pozoruhodnou součástí holotropních stavů vědomí je jejich účinek na procesy myšlení. Intelekt během nich není vážně narušen, avšak funguje způsobem, jenž se od běžného modu liší výrazně. Člověk se v tomto stavu nebude moci příliš spoléhat na úsudky ohledně běžných praktických činností, zato však může být doslova pohlcen pozoruhodně přesnými informacemi, které se týkají různých témat. Jedná se kupříkladu o dosažení hlubokých vhledů do vlastní minulosti, dynamiky nevědomí, emočních potíží, intrapsychických anebo interpersonálních konfliktů. Může rovněž zažít i mimořádná odhalení, která se týkají různých aspektů přírody a vesmíru. Ovšem zdaleka nejzajímavější vhledy, které holotropní stavy umožní, se týkají filosofických, metafyzických, mystických anebo spirituálních otázek. Zde hovoříme o tzv. transpersonálních zkušenostech, tedy o zkušenostech, které jdou mimo, nebo i za hranici osobního.

Transpersonální sféra prožívání

Při změněných (holotropních) stavech vědomí člověk může prožít symbolickou psychickou smrt a znovuzrození, může dosáhnout pocitu ztotožnění s jiným člověkem, zvířetem, rostlinou, přírodou, vesmírem, bohem. Právě tyto holotropní zážitky tvoří hlavní zdroj kosmologií, mytologií, filosofií a náboženských systémů vypovídajících o možné duchovní podstatě života a bytí ve vesmíru. Představují základní pochopení rituálního a duchovního života lidstva od šamanismu a posvátných obřadů původních kmenů až po hlavní světová náboženství (Furst, 1996; Grof, 2009).

Slovo transpersonální lze chápat v kontextu prožitkové sféry, která přesahuje osobní biografii konkrétního člověka. Holotropní (změněné) stavy vědomí mohou mít pochopitelně osobní akcent a mohou se týkat psychického materiálu, který je vytěsněn či potlačen v nevědomí. Při holotropním dýchání, při meditaci, intoxikaci určitými psychoaktivními látkami (například LSD) či hypnóze se může ve vědomí vynořit materiál osobní povahy, který se týká traumatických zážitků z minulosti, materiál z ranných dětských let a dokonce člověk může znovu zakusit prenatální existenci či porod (Grof, 2000). Tyto zážitky se jeví jako cenné v psychoterapii a mohou vést velmi rychle k hodnotové a životní restrukturalizaci. Jedná se o tzv. Re – imprinting (Leary, 1999).

Na podobném principu vlastně funguje klasická psychoanalýza, která pomocí různých metod snižuje práh vědomé kontroly a umožňuje tak vynoření důležitého intrapsychického materiálu ve snech či volných asociacích (Freud, 1991, 1994). Tedy materiál, který se při změněných (holotropních) stavech objeví, může mít povahu personální či transpersonální. Na tomto místě je nutno opět upozornit, že holotropní (změněné) stavy vědomí mohou mít terapeutický či růstový potenciál. Ono směřování k celku lze chápat tedy jak v osobní – personální rovině, tak v rovině neosobní – transpersonální. Směřování k celku v osobní rovině umožňuje propojit vědomé a nevědomé. V transpersonální rovině dochází k sebetranscendenci (sebepřesahu). Člověk tak může dojít k poznání, že jeho personální rovina bytí je součástí širšího celku (Jung, 1994; James, 2007; Capra, 2002, 2003; Grof, 2009).

Transpersonální zážitky lze nejvýstižněji definovat popisem toho, jak se liší od zážitků každodenních. V běžném stavu vědomí sami sebe vnímáme jako hmotné objekty. Watts (1995) hovoří o tomto vnímání sebe sama jako o ztotožnění se s egem, které je „zapouzdřené do kůže“. Za běžných okolností je tedy naše vnímání omezeno fyziologickými možnostmi našich smyslových orgánů a fyzikálními vlastnostmi prostředí, které nás obklopuje. V transpersonálních zážitcích taková omezení ovšem neplatí. V tomto kontextu bytí člověka vlastně připomíná částicově – vlnový paradox současné fyziky. Člověk může vykazovat vlastnosti newtonovských objektů a zároveň i vlastnosti nekonečných polí vědomí (Capra, 2002, 2004; Grof, 2000).

Druhy transpersonálních zážitků

Grof (2000) klasifikuje transpersonální zážitky do tří skupin.

1. Zážitky přesahující běžné prostorové hranice a omezení ega. Typickým příkladem může být splynutí s jiným člověkem, se skupinou lidí, lidstvem jako celkem. Podobný způsobem lze přesáhnout hranice specificky lidské zkušenosti a ztotožnit se i s vědomím různých zvířat a rostlin, nebo dokonce nabýt formy vědomí spojeného s neživými předměty nebo ději na buněčné rovině. Někteří lidé rovněž popisovali zážitky ztotožnění vědomí s biosférou či planetou Zemí.
2. Zážitky přesahující běžné vnímání lineárního času. Jedná se o prožitkové ztotožnění s vlastními i zvířecími předky, se spermií a vajíčkem ve chvíli početí. Do této skupiny patří zážitky, které se týkají jiných kultur či historických období. Bývají provázeny pocitem osobního rozpomenutí. V takových případech lidé hovoří o svých minulých životech a reinkarnaci.
3. Vize archetypálních (nadpřirozených – božských bytostí) a krajin. Člověk má naprosto živý a intenzivní dojem, že se dostal do kontaktu s božskými, archetypálními bytostmi, se kterými může komunikovat, kteří fungují jako jeho průvodci a učitelé. V krajních případech dochází ke ztotožnění s kosmickým vědomím, univerzální myslí, která je ve světových náboženstvích známá jako Brahma, Buddha, Tao, Kristus, Velký duch, Alláh, Anima Mundi. Vrcholným zážitkem, který lze do této kategorie zařadit, je ztotožnění se s kosmickou prázdnotou, s prapůvodním prázdnem, nicotou, jež si je vědoma sebe sama a je výchozím zdrojem celého stvoření. Nemá žádný konkrétní obsah a přesto obsahuje vše, co existuje.

Použitá literatura a literatura pro další studium

Batchelor, M. (2001): Zen. Praha, Aurora.

Capra, F. (2002): Bod obratu: věda, společnost a nová kultura. Praha, Maťa, DharmaGaia.

Capra, F. (2003): Tao fyziky. Praha, Maťa, DharmaGaia.

Capra, F. (2004): Tkáň života: nová syntéza mysli a hmoty. Praha, Academia.

Cleary, T., F., Keizan, (2008): Předávání světla: zenové učení mistra Keizana. Praha, Půdorys.

Eliade, M. (1995): Dějiny náboženského myšlení: Od doby kamenné po eleusinská mystérie. Praha, ISE.

Eliade, M. (1997): Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha, Argo.

Furst, P. (1996): Halucinogeny a kultura. Praha, Maťa.

Greyson, B. (2006): Near-death experiences and spirituality. Journal of Religion & Science, 41, 2, 93-414.

Grof, S. (2000): Dobrodružství sebeobjevování. Praha, Perla.

Grof, S. (2007): Psychologie budoucnosti. Poznatky a poučení s moderního výzkumu vědomí. Praha, Argo.

Grof, S. (2009): Lidské vědomí a tajemství smrti. Praha, Argo.

Honzík, J. (2010): Jednota v rozmanitosti: buddhismus v České republice. Praha, DharmaGaia.

Chung-Yuan, Ch. (2008): Původní učení čchanového buddhismu: vybrané svazky z předávání světla. Praha, Půdorys.

James, W. (2007): The Varieties of Religious Experience: A Study in Human Nature. New York, Cosimo Classics.

Jung, C., G. (1994): Duše moderního člověka. Brno, Atlantis.

Kebza, V. (2005): Psychosociální determinanty zdraví. Praha, Academia.

Kupka, M. (2008): Klinická smrt jakožto zážitek změněného stavu vědomí. E – psychologie, 2, 3, 30 – 40.

Leary, T. (1999): Neuropolitika. Brno, Books.

Lesný, V. (1996): Buddhismus. Olomouc, Votobia.

Lopez, D., S. (2010): Příběh buddhismu. Brno, Barrister & Principal.

Moody, R. (1991): Život po životě. Český Těšín, Odeon.

Staford, B., L. (2006): Are they hallucinations or are they real? The spirituality of deathbed and near – death visions. Journal of Death & Dying, 53, 1/2, 37-49.

Strassman, R., J. (1995): Hallucinogenic drugs in psychiatric research and treatment. Perspectives and prospects. The Journal of Nervous and Mental Disease, 183, 3, 127-138.

Watts, A. (1995): Cesta zenu. Olomouc, Votobia.

Weil, A. (1986): The natural mind. Boston, Mifflin Company.

Klíčová slova: Vědomí, změněné stavy vědomí, holotropní stavy vědomí, šamanismus, buddhismus, zen.

Keywords: Consciousness, altered states of consciousness, holotropic states of consciousness, shamanism, Buddhism, Zen.

Zpracoval: Martin Kupka, Katedra psychologie, Filosofická fakulta UP v Olomouci