Úvodem

V textu jsou užity některé zkratky:

• Tv – Je myšlena školní Tv a v termínu uvažujeme nejen vyučovací jednotky, ale i další povinné či doporučené formy.
• PAS – Pohybové aktivity a sport. Protože psychologie (a text) uvažuje obecně různé možnosti pohybových aktivit, přičemž i termín sport se dnes nechápe jen jako vrcholový, soutěžní, ale jako sportovní činnosti různého obsahu a různé výkonnostní kvality, sjednocujeme tento obecnější přístup zkratkou PAS.
• RUT – Jelikož principy psychologie sportu (a tudíž text) se týkají jak rodičů, kteří ovlivňují celoživotní zaměření jedinců od útlého věku, učitelů, pro něž je text určen prioritně, ale i trenérů, neboť řada učitelů je současně v pozici trenérů přípravek a družstev mládeže, je užita pro zjednodušení zkratka RUT, která vyjadřuje i podstatné spojení triumvirátu rodič-učitel-trenér. Slovo vychovatel má v našem jazyce specifický obsah a slovo „edukátor“, užívané v těchto případech jako termín obecný, mi připadá příliš neosobní a umělé.
• APA – Aplikované pohybové aktivity. PAS v prostředí jedinců z minoritních skupin, s jedinci „odlišnými“, kdy dochází k přizpůsobení některých způsobů komunikace, pomůcek, forem práce, apod.

V textu je užívána gramatika rodu mužského, což v rodovém deklinačním jazyce usnadňuje jednodušší větné formulace. Míníme tím ovšem obě pohlaví, a to jak ve vztahu k žákům – žákyním, tak ve vztahu k učitelkám-učitelům, trenérkám-trenérům. V příkladech pak užíváme plurál my (my, jak to vnímáme). Používáme i výrazy lidové či zlidovělé, nebo dokonce ty, které jsou vlastní sportovnímu prostředí. Tímto vědomým porušením spisovného jazyka chceme minimalizovat připomínky veřejnosti, že psychologové si libují v cizích slovech a není možné jim rozumět.

Doufám, že textu, a zvláště pak příkladům kurzívou, porozumíte.

Hry a jiné činnosti člověka

Hra je jednou z typických činností člověka, slouží jako příprava k činnostem dalším. Ovšem je patrná už u subhumánních živočichů a má stejný význam. Není pravda, že hra je typická jen pro dětský věk (viz Robert Bakalář: I dospělí si rádi hrají). Je pouze pravdou, že v dětském věku je pro hru největší časový prostor a je nejvíce podněcována. Mnoho autorů a knih se snažilo definovat hru, přesto docházíme k závěru, že jednoznačná definice nemůže existovat pro její nekonečnou variabilitu.

Hry a motorika

Činnosti člověka jsou spojeny s motorikou (i když sedím v křesle a zírám na televizi, sezení je motorický dovednostní akt, navíc doprovázený pohybem prstů, mačkajících ovladač, druhá například vytahuje ze sáčku brambůrky či drží v ruce sklenici s pivem. Pánům se omlouvám, dámy, sedící u televize mohou kroutit natáčky či přišívat knoflíky, učitelé opravovat písemky, doplňte sami…). Motorika člověka pak je značně rozmanitá, vzhledem k lidským činnostem:

• Běžného denního života spojená s hygienou, oblékáním, přípravou jídla, dítě se jí musí naučit, dospělý ji ovládá podvědomě;
• Běžného denního života spojená s lokomocí a později s ovládáním přepravních prostředků (kolo, auto, lyže);
• Umělecko-výtvarných aktivit spojená s ovládáním psacích potřeb, různých materiálů, později počítače (klikání klávesnice počítače je jednodušší, než si ořezat pastelky a výsledek je rychlejší a dokonalejší než vlastní lopotění se s kresbou. Motivace a výběr činnosti je jasný);

Práce, učení a hra jsou považovány za základní, typicky lidské činnosti.

• PRÁCE vytváří hodnoty materiální, duchovní, je prostředkem k dosažení rozmanitých cílů: především obživy, dalších statků duchovních či hmotných. Je štěstím, když práce se stane nejen prostředkem obživy, ale i koníčkem. (Sami odpovězme, jak je tomu u učitelů Tv, viz poslední kapitola.)
• UČENÍ sice nevytváří hodnoty materiální či duchovní, ovšem zprostředkovává potenciály pro začlenění do práce, do společnosti, pro zvládnutí životních situací.
• HRA v sobě skrývá prostředek i cíl současně. Proč si volíme hru? Abychom si hráli.

Protože hra je součástí života, volného času i školní Tv, postačí odpověď na otázku, PROČ je hra tak atraktivní sama o sobě, ale může být i nástrojem motivace pro činnosti méně záživné.

Znaky hry

• Má neznámý konec, skrývá v sobě napětí;
• Obvykle ne–nulový konec, tříbí se role, je výhra – prohra, pořadí;
• Proměnlivost – střídají se situace, střídají se role i pozice účastníků;
• Emocionalita – z výše uvedených důvodů;
• Sociální kontext – hraje se s někým, proti někomu, ale i sám.

Existuje radost ze hry? ANO, ale musí mít pravidla, byť rámcová, musí být rozumově, dovednostně i fyzicky adekvátní věku či dané skupině, uzpůsobena tak, aby každý mohl nalézt svou roli. Musí mít začátek i konec a zhodnocení pro skupinu i individuální přínos.

Vývojová stadia hry v ontogenezi jedince jako by byla kopírována ve zvládání sportovní hry od přípravek až do dospělosti:

• Hra explorační (manipulační) je hrou kojence, případně batolete. Je založena na orientačně pátracím reflexu. Je to manipulování s tím, co je na dosah, co mění tvar, vyluzuje zvuky. Je to bouchání, mačkání, trhání. Nejoblíbenější je voda, písek, bláto, podzimní spadané listí, sníh. Posiluje se podstatné spojení oko-ruka. Později jako důležitý předmět přichází míč, švihadlo, obruč. Děcko ve sportovní přípravce také zkouší s míčem cokoliv a je třeba mu dát prostor házení, chytání, ukotvení spojení oko-ruka při odhadu dráhy míče, rychlosti pohybu náčiní i osoby. Záměrně ovlivňovat až po té, co si „vyhraje“.
• Hra destruktivní – konstruktivní je hrou batolete. Souvisí se zráním myšlenkových pochodů: nejdříve je analýza (co tam nepatří, jak to rozložit), teprve později syntéza (jak to složit). Je třeba rozlišit, co je analytické „zkoumání“ a co je poškozování věcí či hraček tlučením, kopáním, apod.
  • Rada pro RUT: Volte hračky, náčiní, které nejsou drahé, jsou pro děti (a ne pro rodiče), dají se rozkládat i skládat. V dětských přípravkách a PAS uplatňujte totéž, uspějete s činnostmi jednotlivce, maximálně dvojic, upravte pravidla a soutěže.
• Hra námětová (rolová) je hrou předškoláků a počátku mladšího školního věku. Námětová hra kopíruje svět okolo, okoukané situace, vzory. Hraje si několik jedinců, mají své role, hrají si „na něco“. Od tradičních her na školu, na doktora, na obchod ale máme i hry na rozvod, hry na role z televizních seriálů, na hvězdy modelingu. Existují pravidla, ale jsou volná, rolová, během hry se i mění. V dětském sportu je to etapa tzv. „malých“ či drobných pohybových her, ať se jedná o přípravku sportů individuálních nebo o „mini“ basketbal, házenou, tenis, fotbal, atd. Jedinci jsou schopni kooperace v malé skupině (4 – 5 lidí), jsou to začátky skutečného sportu.
  • Není dobré přeskakovat tuto etapu a urychlovat vstup do „velkého“ sportu.
• Hra „didaktická“ je většinou implantována „zvnějšku“, RUT. Jejím smyslem je nenásilnou formou naučit se „něčemu“, cvičit se v něčem. Akceptuje ji předškolák a je typická pro mladší školní věk a léta následující. Učí se přemýšlet, nalézat vztahy, anticipovat (různé stolové či karetní hry) ale i průpravné hry pohybové. Zde se nám linie ontogenetická a linie vývoje přípravy pro sport spojuje.
  • Začíná trénink již pohybovou hrou. Kromě dovedností motorických se učí dovednosti psychické a sociální: kooperace – kompetice, anticipace a rozhodování, zvládání výhry – prohry, jak se chovat v určitém prostředí, co a jak si připravit pro trénink, pro zápas, apod.

I dospělí si hrají, bylo zmíněno výše. Často však jejich hry mají sociální charakter, jako „hra na horký brambor“, „hra na mrtvého brouka“, nebo v boji o mocenské pozice je to „hra na kanadský trávník“ či „hra s krysím labyrintem“. Čestní RUT jich nevyužívají. Rozezná je dětská populace, natož pak pubertální mládež či kolegové. Jejich užívání může být určitou dobu úspěšné, ale pak dojde ke ztrátě důvěry.

Použitá literatura a literatura k dalšímu studiu:

Krejčí, M.: Problematika psychotréninku mládeže. Příspěvek na Psychologických dnech v září 2008, Olomouc.

Slepička, P., Hošek, V. & Hátlová, B.: Psychologie sportu. Karolinum, Praha 2006.

Svoboda, B. & Vaněk, M.: Psychologie sportovních her. Olympia, Praha 1986.

Válková, H.: Psychologie tělesné výchovy. Univerzita Palackého, Olomouc, 1983.

Válková, H.: Základní poznatky z psychologie v podmínkách tělovýchovného procesu. In Bokůvka, J. a kol.: Základy tělesné kultury. Univerzita Palackého, Olomouc 1990.

Válková, H.: Profesní kompetence v učitelství tělesné výchovy – obecný základ. Studia Kinanthropologica, 9(1), 39-46, 2008.

Weinberg, R. S. & Gould, D.: Foundations of Sport and exercise psychology. Human Kinetics Publisher, 1997.

www.pages

Zpracovala: prof. PhDr. Hana Válková, CSc., Fakulta tělesné kultury, UP v Olomouci. Zpracované téma je částí obsáhlého komplexního materiálu uveřejněného na adrese Psychologické aspekty pohybových aktivit, tělesné výchovy a sportu (vybraná témata) (http://pfyziolmysl.upol.cz/?p=1611).