Profil „grázl“

Základní charakteristika

U participantů zařazených do této skupiny bylo z analýzy LS patrné, že specifické projevy chování kterými si tato skupina „vysloužila“ svůj název, se prakticky vždy vztahují k již velmi ranným obdobím a že s nimi bylo možné pracovat – charakteristické je, že místo toho se tyto projevy setkaly s nepochopením a neschopností adekvátního řešení. Velmi často jsme nacházeli mezi těmito participanty nediagnostikované LMD nebo diagnostikované, avšak bez adekvátních opatření. Vedlo toho se zde objevovaly případy s problémy evidentně mající souvislost se vztahovými problémy v rodině (často velmi náročné a dramatické rozvodové řízení rodičů v ranném věku či patologické vztahy mezi rodiči).

V souboru objevily tři základní scénáře toho, kam vývoj participantů v této skupině vyústil a které lze dělit na:

• Impulzivní jednání, podřízené okamžitým potřebám a chtění (s malou či žádnou mírou schopnosti korekce a sebereflexe), časté agresivní projevy k okolí, neschopnost uvažovat v kontextuálních společenských souvislostech (velmi blízké popisu klinických projevů asociálního psychopata). Zajímavé je, že i užívání OPL je pro okolí velmi zatěžující (spojeno s předváděním, obtěžováním, často se jedná o stimulační látky).
• Mírně pasivní jednání projevující se nezájmem o okolí, určitou „zahleděností“ do sebe a svých problémů, nejsou tak výrazné projevy vnější ale vysoká míra bezohlednosti zůstává (např. u jednoho z „vařičů“ se bylo možné setkat s postojem, že i špatný (ve smyslu výrazně znečištěný) „var“ je třeba prodat za co nejvíc a na námitku že to někomu může ublížit či zabít odpovídá že je to úplně jedno, zase se najdou noví, důležité je mít pro sebe a na nové suroviny). Výrazné únikové projevy a snaha „nic neřešit a nechat to tak – vždyť je to jedno.“
• Sekundárně neurotický projevující se bázlivostí a neschopností rovnocenného dialogu. Vše se řídí vnějšími hranicemi, kritérii, normami. Ty lze libovolně měnit a porušovat – pokud je to umožněno – hlavní je se vyhnout konfliktům a postihům.

Všem třem scénářům je společná vysoký sklon k manipulativnímu a „využívajícímu“ způsobu jednání a zacházení se svým okolím, které vnímají spíše jako prostředek k dosažení a uspokojení svých potřeb. Přestože popis odpovídá velmi maladaptivním formám projevů, v souboru jsme se nesetkali s více „socializovanými formami“ jednání odpovídajícími právě tomuto profilu, ačkoli takové rozhodně jsou. Velmi charakteristickou skutečností byl vždy velmi špatný emoční kontakt a podpora ze strany rodičů (či rodiče u neúplných původních rodin) a současná absence jiné vztahové osoby dostatečně kompenzující tento stav.

Obvyklý průběh

Pomineme-li oblast rodiny (neboť do ní až do manifestace problému nikdo nemůže pochopitelně zvenčí nezasáhnout ani ji ovlivnit), pak již na úrovni předškolních zařízení participanti spontánně udávají a popisují své problémy s okolím. Nadměrná živost a pohyblivost, obtížná zvladatelnost a neposednost vzbuzující u okolí nevoli, časté drobné i větší úrazy, rozbité věci atd. Sami si vzpomínají na to, že se chovali agresivně k ostatním dětem, brali jim hračky a jinak provokovali. Přítomné jsou též různé méně obvyklé projevy neodpovídající věku dítěte. Při přechodu na základní školu jsou charakteristické obrovské problémy s adaptací na nové prostředí a lidi. Velké problémy s disciplínou, velká nepozornost a roztěkanost. Velmi často již v nejnižších třídách ZŠ se začínají objevovat první známky sociálně patologického jednání – agrese k ostatním dětem, drobné krádeže, opakované lhaní, drobné podvody, záměrně provokují učitele, kouření, někdy též čichání těkavých látek apod. Nesmírně zajímavé je, že téměř všichni participanti této skupiny mají společný prožitek toho, že okolí místo zvýšené pozornosti (o kterou tyto děti často přímo těmito prostředky bojují) reagovalo velmi agresivně, nechápajícím způsobem a vše se řešilo kázeňskými postihy a omezeními – což zákonitě vedlo eskalaci problémů. Velmi zajímavým (v praxi známým) je poměr chlapců a dívek – tato skupina byla v souboru tvořena drtivou převahou chlapců. Jejich zkušenost s prvním stupněm základní školy je zkušeností kterou lze shrnout a popsat jako sekundární patologizaci vlivem zcela neadekvátního chování většinou ženských postav mezi pedagogy. Nátlakové řešení (zákazy, příkazy, různé formy a intenzita trestů) jsou těmto lidem důvěrně známy.

Záměrně se zde nepouštíme do diskuse nad problémy biologických (dědičných) predispozic k určitým formám a projevům psychopatických osobností, ani různému podílu a míře tzv. „sekundární psychopatizace“ vlivem rodiny (vzor a výchovné scénáře), včetně vlivů širšího okolí (školy, party atd.). K těmto diskusím není tento výzkum schopen na této úrovni přinést žádné relevantní výsledky – naším cílem stále je vyhledávat a prozatím bez určování váhy identifikovat všechny potenciální faktory a vlivy, které se mohou podílet na rychlejším a hlubším rozvoji maladaptivních projevů spojených s užíváním OPL k nimž může být (za různého uvažovaného potenciálu) biologická dispozice (či nemusí být a jedná se o sociálně-psychologicky podmíněné vzorce chování).

První zkušenost s OPL se objevuje ve velmi nízkém věku a má od samého začátku charakter spíše škodlivého užívání, nežli dlouhé přechodové formy rekreačních užívání a vzorců – typické jsou problémy s kontrolou a sebekontrolou. S tím souvisí i výrazně rizikovější vzorce užívání a horší ovlivnitelnost těchto projevů.

Faktory zvyšující vulnerabilitu

Nižší vzdělání rodičů, horší sociální podmínky (není podmínkou), malá podpora rodiny a kvalitní vztah k rodičům, neúplná či konfliktní rodina, nevhodný výchovný styl, styl trestů, málo podnětné prostředí, zanedbaná diagnostika, protipřenos učitele/ky, Dítě vyžaduje mnohem větší pozornost a čas trávený s ním, obvyklá je určitá emoční nezralost

Možnosti včasné identifikace

Děti, které lze na základě popsaných charakteristik zařadit k tomuto profilu přiřadit je mezi ostatními dětmi obvykle snadné identifikovat. Upozorňují na sebe svým chováním, kterým se nápadně liší od vrstevníků. Kromě nadměrné živosti, pohyblivosti a nezvladatelnosti se obvykle projevují i různé asociální reakce jako např. extrémní trápení zvířat (např. i usmrcování koček, psů atd.) nebo bezohlednost vůči vrstevníkům (opět většinou velmi výrazná a nápadně odlišná od chování ostatních dětí). Výjimkou nejsou ani podobné neobvyklosti jako sexuální projevy ve velmi nízkém věku často spojené s agresí, brzká zkušenost s cigaretami atd. Jak ukázala analýza, velmi spolehlivým indikátorem jsou reakce okolí, zejména pedagogů. Okolí většinou reaguje velmi negativně, nechápavě a podniká protiopatření která se nejčastěji zcela míjí účinkem a roztáčí se tak spirála bez řešení na konci. Čím později se začne s problémy pracovat, tím horší je prognóza a z výsledků analýzy LS se zdá, že značná část této skupiny je poznamenána něčím co nazýváme sekundární psychopatizací, tedy že vliv prostředí sehrál na formování chování a postojů vyznačujících se psychopatickými rysy zcela zásadní roli.

Možnosti včasné intervence

Možnost intervence není u tohoto profilu tak zásadně poznamenána problémy s identifikací jako je tomu u některých jiných profilů. Naopak, relativně snadná identifikace umožňuje velmi včasné zachycení a identifikování. Zásadní problém pro možnost intervence však představuje její realizace. Jak ukazuje zkušenost participantů, byli svým okolím prakticky téměř až stigmatizováni a odsuzováni, ovšem prakticky ani v jednom případě se nenašel nikdo (kombinace s disfunkčními rodinami), kdo by se takto zvláštním dětem dokázal věnovat s potřebnou trpělivostí a péčí. Nejčastější reakce pedagogů ženského pohlaví a vyššího věku na prvním stupni ZŠ působí naopak jako katalizátor v procesu zhoršení a prohloubení maladaptivity popisovaných projevů. Z terapeutického hlediska lze hovořit o nezvládnutém protipřenosu ze strany pedagoga, jinými slovy že obvykle pedagog přistoupí na scénář rodiny a začne se k dítěti chovat stejně nebo se naopak zcela oddělí a začne chovat opačně. V obou případech reaguje více sám na sebe než na dítě které v něm tyto reakce provokuje.

Očekávatelné komplikace při intervenci

Výrazně disfunkční rodinné prostředí vytvářející podmínky pro formování tohoto profilu je současně také faktorem výrazně komplikující možnost intervence. Rodiče nemají zájem k jakoukoli pomoc, odmítají ji a naopak v nich podobná snaha vyvolává agresi. Často díky obviňují z toho, že je rodině věnována přílišná nežádoucí pozornost a trestají je za to. V mnoha případech se jedná u minimálně jednoho z rodičů o psychopatii. Druhým rodič se často jeví jako selhávající v ochraně a podpoře dítěte. U starších participantů byl zřetelný vypěstovaný popisovaný postoj uzavřenosti, neochoty vstoupit do kontaktu a odmítání pomoci. Další výraznou komplikací mohou být často extrémní projevy násilí různých dalších nepřípustných forem jednání, které dříve, než může přijít jakákoli pomoc, v podstatě takovéto dítě či mladého člověka zcela diskvalifikuje z kolektivu či přímo školy atd. Dále se může jednat o nekooperující kolektiv pedagogů ve škole, který se násilným normativním způsobem pokouší řešit takové chování. Tedy situace selhávající podpory pedagoga který se snaží pomoci školou (ředitelem či ostatními pedagogy) a který nakonec zůstává osamocen. V neposlední řadě je pak velmi závažným nedostatkem špatná a příliš pozdní diagnostika. Pro část participantů bylo shodné určité počáteční nastavení ke spolupráci a otevřenost, které se však velmi rychle ztrácely a každá další negativní zkušenost již handicap jen prohlubovala za současné absence mechanismům kteréby naopak popisované problémy mohly alespoň do určité míry kompenzovat.