Profil „sociálka“

Základní charakteristika

Profil „sociálka“ (dále jen PS) je pravděpodobně v rámci populace relativně novou typologickou jednotkou, početněji se vyskytujícím až po roce 1989 – díky změně socioekonomických podmínek. Děti zařaditelné do tohoto profilu se vyznačují několika charakteristikami (a přestože lze zřetelně rozeznat minimálně dvě podskupiny, budeme se držet jednoho dělení). Především se jedná o děti z rodin, které jsou ze sociálně slabších rodin (nezaměstnaný rodič či rodiče, malý příjem rodičů, bydlení v laciném bytě – často u prarodičů či nájmu v malých či jinak nevhodných prostorách, jinak handicapovaných rodin – zdravotní postižení, příslušnost k etnické minoritě atd.). To však samo o sobě je pouze předpokladem – nejdůležitějším znakem je to, že toto vše si dítě velmi palčivě uvědomuje a představuje to pro něj určitou blokaci směrem k vrstevníků či autoritám či institucím. V kolektivu často PS nacházejí odezvu – jejich horší oblečení, účes, doplňky, nemožnost mít mobilní telefon, nedostatek peněz na zábavu a utrácení, u etnických minorit pak odlišnost v jazyce, chování, chápání určitých kulturně daných kontextuálních informací apod. jsou vším, co těmto dětem velmi komplikuje velmi navazování vztahu s vrstevníky a často je přímo žene z kolektivu ven. U osobnostně disponovanějších PS to vede k určité izolaci, kterou dokáží zvládnout adaptivními mechanismy (větší úsilí, nacházení náhradních kompenzujících vztahů apod.). Část dětí však není schopna situaci adaptivně řešit (obvyklé zejména u autoritativních rodičů, vyskytujících se silnějších pocitů méněcenosti atd.) a dochází k hluboké frustraci, kdy všechny hodnoty, které jsou dítěti odepřeny, se stávají stále významnějšími a dítě jim přikládá stále větší úlohu.

Obvyklý průběh

V rámci PS lze identifikovat minimálně dva možné scénáře:

• Podstoupení „zkoušky“ a sehrání podřadné role v kolektivu kde může droga být výrazně kompenzačním nástrojem a dokonce se může stát něčím, co konečně PS v očích vrstevníků „zvýhodní“ a dá mu váhu.
• Pokoutné a v ústraní probíhající užívání s výrazně posíleným pocitem křivdy a beznadějí. Snaha uniknout těmto pocitům a nemuset se konfrontovat s bolestivou realitou okolo, vhání PS do stále častějších a hlubších raušů.

Oba scénáře jsou vysoce rizikové a představují velmi závažný problém pro případnou intervenci. Rizikovost je dána především nevyváženým postavením vzhledem k vrstevnické skupině. Přitom se nemusí jednat o reálný nepoměr, ale o nevyváženost prožívanou především na straně PS – právě tato prožívaná nevyváženost je klíčovým handicapem.

Faktory zvyšující vulnerabilitu

Jak bylo řečeno, profil PS vzniká nejčastěji v rodinách s určitým sociálním handicapem. Pokud však hovoříme o určité prožívané nevyváženosti, je třeba zdůraznit, že tento jev je generačně přenášen výchovou a že je to právě rodina, která takové prožívání posiluje (výroky typu: „necpi se mezi ostatní a dopředu, budeš z toho mít jen problémy“ nebo „pamatuj jsi že jsi pro ně vždycky jen póvl a budou tě využívat a nikdy s nimi nebudeš na stejné úrovni“ atd.). Tato rodinou sdílená „křivda“ a maladaptivní vzorce se pak mohou stát jádrem generujícím uvedené postoje v dětech pocházejících z podobných podmínek. Průměrnost pro PS znamená hlubokou podprůměrnost a důkaz o vlastní neschopnosti potvrzující jeho status. Málokteré dítě PS má však sílu tomu odolat a vyrovnat se s tím, proto častěji dochází ke kompenzaci prostřednictvím jiných mechanismů. Celkově tedy vzdělání rodičů, profese rodičů, příjem rodičů, místo bydlení apod. jsou nejčastějšími faktory zvyšujícími vulnerabilitu. Samozřejmě že takové faktory jako výskyt alkoholismu v rodně (za který se tyto děti hluboce často stydí) jsou násobiteli předchozích. Velmi vysoce rizikovým faktorem u žen, násobícím celkovou vulnerabilitu je situace kdy mladá žena (přitěžující faktory: nižší intelekt a výrazné vztahové problémy v rodině) naváže nevyvážený vztah se starším partnerem užívajícím drogy.

Možnosti včasné identifikace

Profil PS poskytuje relativně spoustu možností včasně identifikace ze strany především pedagoga či školního psychologa spolupracujícího s pedagogem. Samotné sociální poměry rodiny jsou první výzvou k pozornosti. Posměšky, častá šikana, „vystrčenost“ z kolektivu, uzavřenost či naopak rušení, projevy zlomyslnosti a zloby nebo naopak naprostá neschopnost se bránit vrstevníkům apod. Často nezájem rodičů, zanedbanost atd. – to vše jsou naprosto jasnými vodítky. Zdánlivý obrat k lepšímu, může v tomto případě být právě známkou začátku užívání – respektive zapojení nového kompenzačního mechanismu. Není neobvyklé, že právě tyto děti mohou být těmi, kdo do školy přinesou drogu – právě droga přístup k ní může být dlouho hledaným nástrojem jak se dostat do kolektivu a mít v něm nějakou váhu. Bohužel většinou v těchto případech dojde k naplnění „scénáře“ a učitelé či ředitelé v případě nálezu drogy naprosto do posledního písmene splní očekávání: vše se hodí na PS, které nese zodpovědnost i za ostatní (tento scénář pak obvykle ústí do velmi rizikového užívání a úplného drop out efektu).

Možnosti včasné intervence

Z možností včasní identifikace vyplývá současně možnost včasné intervence. Při všasné identifikaci je na místě zvážit pečlivě další strategii, neboť psychoterapie je příliš zužující a je třeba zapojit též speciálního pedagoga a případně sociálního pracovníka. Bez spolupráce všech těchto složek je naděje na úspěch velmi malá. Právě zohlednění více rovin problému a přihlédnutí k tomu, že PS z těchto rodin mívají velmi malou podporu a naopak se rodina často staví tak, že působí jako negativní faktor, je nezbytné aby intervence byla jemná a citlivá a přitom dokázala vyjít vstříct potřebám PS. U straších jedinců může být výhodou jejich relativní samostatnost, ovšem na druhou stranu se potýkáme z nevýhodou toho, že postoj charakteristický pro tento profil bývá velmi zažitý a internalizovaný.

Možné komplikace při intervenci

Jak bylo opakovaně zmíněno, jde především znovu o rodinu. Ovšem ani škola není právě za současných podmínek pozitivním faktorem. Naopak se lze často setkat s obrovskou necitlivostí a „slepotou“ ze strany zejména ženské části pedagogických sborů, které bohužel často svých chování pouze podporují maladaptivní vzorce chování dítěte. Především tím, že reagují podobně jako vrstevníci či cizí lidé okolo – svojí vysokou konformitou dítěti potvrzují očekávané vzorce. Jak již pak bylo popsáno v průběhu klinického obrazu, je škola jako celek institucí, která se dosti obvykle podílí negativně na tom, že PS bude mít svoje očekávání z rodiny pouze potvrzeno nejen na úrovni rodiny, ale i úrovni instituce, potažmo společnosti.