Rekonstrukce „Life Story“ Pavla

Na základě informací které máme k dispozici z jednotlivých analýz okruhů je následně proveden pokus o rekonstrukci life story (LS) jako celku, tedy propojení všech okruhů. Do závěrečné rekonstrukce LS včetně následné analýzy vstupují tři zdroje dat:

• Plná transkripce záznamu série dvou interview;
• Pozorování tazatele a jeho kvalifikovaný odhad;
• Výsledky redukce a analýzy jednotlivých okruhů.

Rekonstruované LS prošlo při redukci a analýze dvěma koly validizace přes tazatele, který participanta důvěrně zná několik let.

Z ukázek je zřetelné, že marihuana pro Pavla má v jeho životě klíčový význam a vše nasvědčuje tomu, že její užívání je spojeno s nevědomím motivem automedikace, tak jak je tento vzorec užívání popsán v odborné literatuře. Ačkoli není zcela možné bez dalších vyšetření diagnosticky uzavřít celou případovou studii, jsou zřetelné výrazné známky osobností patologie s výrazným podílem vlivu rodiny, stejně jako poznamenání intenzívním užíváním cannabis. Za tímto účelem jsme se rozhodli v práci s Pavlem pokračovat a podrobit jej psychologickému vyšetření (se kterým souhlasí a má o něj výrazný zájem). Současně byl Pavel nominován do souboru pro longitudinální pokračující studii sledující uživatele cannabis. Mezi různými styly a pojetími LS byl vybrán styl odpovídající narativnímu přístupu a jedná se tedy vlastně o určitou formu „příběhu“ – ten je však sestaven na základě identifikovaných významových jednotek, nikoli vyfabulovaný výzkumníkem. Tento způsob práce se jevil jako nejvýhodnější z hlediska vyhovují úrovně zachování autenticity použitých výroků a jejich spojení a současně při stále vysoké srozumitelnosti a jasnosti ponechává prostor pro zapracování pozorování a výsledků prvních analýz. V neposlední řadě byl tento styl zvolen také proto, že nejvíce vyhovuje našemu způsobu uvažování a práci s daty.

„Life story“ Pavla

Pavlovi je 27 let a se narodil v úplné rodině. Otci bylo 52 let, matce 32. Z dětství si nevybavuje příliš mnoho vzpomínek. Původní rodina je sociálně velmi dobře zajištěna (finančně, nemovitostmi apod.). Pavla však tato stránka nikdy příliš nezajímala.

Svůj prostor v pokojíku měl oddělený závěsem, což mu brzy začalo vadit. Několikrát se zmiňuje, že ho matka bere pořád jako děcko, jako by mu bránila dospět. Hodnotí ji jako velmi neurotickou, a prý „to“ na něj dle jeho názoru přenášela („..iritace mé matky by mě trvale handicapovala…“ – iritací myslí její projev vůči němu). Od dětství údajně trpěl LMD.

Zjistil, že má dva starší sourozence (bratry – jeden o 10 a druhý o 20 let starší). S oběma nedokázal navázat vztah. To že má nevlastní sourozence zjistil až na pohřbu svého otce (ve dvaceti), to znamená, že se spolu zřejmě jejich rodiny nestýkaly a že mu o nich ani neřekli. Jsou to tedy pro něj v podstatě cizí lidé… a on se k nim chová jako k ostatním cizím lidem. Jeden zemřel na epilepsii („…už zdechl na nějakou epilepsii nebo co..“). S druhým bratrem se seznámil po telefonu před 4 lety. Údajně se oboustranně dohodli že se budou kontaktovat jednou za 2 roky. Naposledy mu Pavel volal na záznamník „…volám v rámci smluvené konfrontační periodicity (…) to je asi vše, co jsem chtěl, za dva roky zase zavolám..“.

Podobně bizardní vztahy měl také s babičkou, „…já to beru aji naopak, že tohle je nejvyšší bytost, ten strom (ukazuje na strom), rostlina a tak, protože vlastně už nic nemusí řešit, prostě jenom přijímá a je – jinak konopí je nejvyšší rostlina samozřejmě… nejvyšší vůbec bytost, co může být – no a člověk je zas nejvíc v prdeli, protože už musí přemýšlet a musí se z něčeho vyhrabávat, zvíře má ještě instinkty – a to není primitivita, to je inteligence – že je, jak kdyby nebylo…aji brácha od Havla říkal, že jeden kmen přírodní to tak uctívá …opačně…“ (tazatel upřesňuje: mluví o tom “ co právě čet – že indiáni a různí primitivové, jak se jim říká, ty primitivní kultury, tak oni když nic nedělaj, tak nad ničím nepřemýšlí, oni prostě jenom sedí a klimbají, a pak když mají něco udělat, tak jenom něco dělají…jakože nic neřeší, oni neřeší jak my tady v Evropě pořád jako)…(…)….“Jenomže moje babička taky ne, ona si čichne ke gulášu prostě a jí nic nechybí…nevím…ona stresuje, ale jako ona jak kdyby tam byla…ona je jak to zvířátko.“

Vztah s otcem byl pravděpodobně značně narušený, ačkoli Pavel se sám zdráhá jej jako problematický označit. Nicméně jeho v žertu míněný výrok je zřejmě velmi výstižný: „jeho smrt výrazně zkvalitnila náš vztah…“ Otec zemřel když bylo Pavlovi 20 let.

S matkou má problémy od dětství. Ve škole (viz) řešila většinu problémů za něj, později stále Pavla směřovala dle „svých“ představ: „..potřebovala, abych se nějak realizoval (…) tak mi zařídila ten obchódek ve městě (…) jako by řídila a mě, když někdo chytá řízení, tak já přestanu řídit…“. Ve vztahu k matce se opět objevuje velice zvláštní konstelace, kdy Pavel udává, že matka před ním občas chodívala nahá. V této souvislosti dodává jednu příhodu, že mu jeden kamarád v žertu řekl, že by „…měl svoji matku ošukat, ať už to s ní nějak vyřeší…“ Pavel pak v průběhu další debaty dodává, že matka na svůj věk (téměř šedesát – pozn.) vypadá velice zachovale, „…že má hezkou postavu a pěkný pevná prsa, na svůj věk…“ U Pavla se postupně objevila velmi silná potřeba soukromí a osamostatnění se. Začal se ve svém pokoji zamykat. Jeho matka v pokoji nebyla od smrti otce (kromě jeho odjezdu do zahraničí). Dokonce prý strávil půl roku životem ve stromě na zahradě. V zimě přebýval v obří kádi na řepu…“…No, já jsem se zavřel v takové bývalé kádi na řepu..(smích)..dal jsem si tam kamínka v zimě a sedačky z trabanta a tam jsem stále hulil v soukromí…“ Paradoxně však nikdy nebyl sám mimo domov v přírodě přes noc.

Pavel uvádí vzpomínku na předškolní přípravu a období první třídy. Má dojem že většinou vůbec nechápal co po něm okolí chce „…tam jsem vůbec nechápal co po mě chcou, pamatuju tu strašnou dezorientaci…“. Celkově svoji školní docházku hodnotí: „…jako umírání jsem vnímal veškerou školu…“

První třídu chápe jako velmi problémovou, což dokládá i výrok: „…ve škole jsem občas poplakával, chvilku, (…) pak jsem začal postupně vyrušovat, postupně v reakci na to vnitřní utrpení…“ Ve druhé třídě se to dle názoru Pavla zlepšilo, ovšem sám do souvislosti dává aklimatizaci na školu a paralelní objevení se bronchitidy. Od lékaře měl na bronchitis dlouhodobě předepsán efedrin (!). Až během nástupu adolescentního věku se záchvaty kašle trochu umírnily. Efedrin však užíval dále celkově po dobu asi 12 let. Sám o dalším období hovoří v žertu jako o „proumírávání“. V páté třídě dostal Pavel dvojku z chování, později už jej prý spíše chválili za to že má „jen“ ředitelské důtky. Většinu problémů řešila maminka a výrazné vyrušování bylo omlouváno efedrinovými kapkami. Současně všal Pavel uvádí, že při ježdění na kole, neměl a nemá žádné problémy s dechem: „…bronchitis se neprojevoval při fyzické zátěži na kole, protože tam asi byl ten klad, nebyla tam ta negace…“

Se spolužáka neměl problémy: „…vycházel jsem i s velkými, hrubými, silnými žáky (…) nikdy jsem se vážně nepral. Protože jsem z toho vždycky udělal pičovinu…“ Svoji roli v kolektivu označuje tak, že „…vždycky jsem byl šašek…to byla moje obrana…“ Nikdy však moc s nikým nekamarádil.

Sám má dojem, že asi nejsilnější vztahy má s domácími zvířaty ,,… vlastně nejhlubší vztah, který jsem v životě navázal, byl s kocourkem černým, u jehož porodu jsem asistoval…(…)…já jedu přes intelekt, já nejedu srdcem…(…)…jenom s těma zvířátkama snad trošičku, protože ony jsou takový nejrozumější „. V hovoru užívá pro zvířata zdrobněliny, snad jako vyjádření určitého emočního náboje.

Učebním oborem prošel jak sám hodnotí opět s odřenými ušima a s velkou pomocí a zapojením rodičů: „…oni mě ti rodiče vlastně prokopali…(…) já jsem to dělal bez chuti, motivace…“. Trochu byl zaskočen otázkou po oblíbených předmětech: „…hmm, oblíbený předměty v tomhle pekle…(…)… my jsme měli dobrýho třídního učitele, kterej byl přírodovědec… (…) tak ten příroďák se mi celkem líbil, protože, tam… spíš osoba toho člověka…“.

I přes to, že po delší čas má dojem výraznějšího zlepšení, vrací se k nedávné vzpomínce na autoškolu, kde se mu psychické potíže „…okamžitě vrátí v tom kontextu…“.

Po ukončení učení nastoupil do sladovny, kde se pracoval jako technik. Odešel sám. Tři dny zkusil prodávat popcorn, pak 4 měsíce pracoval jako hlídač. Po těchto 4 měsících se ujala akce maminka: „…mě nahnali do nějaké samostatně výdělečné činnosti, maminka, protože potřebovala, abych se nějak realizoval.. (…)..tak mi zařídila ten obchódek ve městě…“ Po roce a půl obchod zkrachoval, na čemž se bezesporu podílel naprostý nedostatek Pavlovy motivace …“ tak jsem tam zavíral, kdy jsem chtěl, já jsem to měl prostě na háku, já jsem nechtěl vydělávat, mě to nezajímalo…“. Po tomto neúspěchu Pavel střídavě pracoval jako hlídač, střídavě byl v evidenci PÚ. Po asi půl roce nastoupil do dělnické profese, kde pracoval 5 měsíců. Našetřil si na výlet do zahraničí a po návratu zpět byl opět v evidenci PÚ: „…no a teďka půl roku na pracáku…(…).. to jako se mi líbí, ještě neumírám…“ V současnosti pracuje jako elektrikář.

Pouze jednou v životě zažil to, že si k někomu cizímu přisedl v hospodě, po dlouhé době kdy chodil na pivo do jedné hospody a z vidění se znal se štamgasty, tak s nimi začal sedávat více, on pil piva, oni kouřili trávu. Začal s nimi občas kouřit také. Když pracoval v obchodě (viz práce) scházeli se kamarádi u něj: „…jako byla tam pohoda…(…)…jsme tam hulili..ideální coffee-shop…“. I dnes se mezi kamarády vnímá podobně jako ve škole: „…pořád su ten šašek..to bylo základní stanovisko…“ a to paradoxně ke svému věku vzhledem k ostatním: „…no já většinou jsem byl starší, ale vypadal jsem mladší…“ Stýká se prakticky pouze se známými uživateli: „…tak jsou to asi vazby výhradně s těma zhulencama…(…)…,,to už je velice úzké spektrum…asi tak pěti až šesti lidí…“

S lidmi se ale celkově stýká minimálně, včetně party. Většinu času tráví sám. „…jsem prakticky neměl žádný koníčky..(…)..veškerej volnej čas věděli rodiče, že do mě musí lít nějakým způsobem tu školu…“ Bavila jej jízda na kole, při které se paradoxně bronchitis neprojevovala. Vzpomíná že jej chvíli bavilo pracovat s elektronickými věcmi „…elektronický součástky jsem oživoval… (…) ale většinou to nefungovalo, z 80%… ale bylo to milé, byl to substituent, snad toho konopí, pěstování….(…) teď už jenom to konopí převážilo…“

V 16 letech si dal poprvé pivo. Pravidelně pivo pil během práce sladovně: „…přestože jsem ještě furt nehulil, pil jsem piva, těch pět,…“ V prostředí hospody se postupně seznámil s kluky z party (viz 3 – vrstevnické skupiny). Poprvé se opil v 18 letech. Až do 20 let pil pravidelně 3 – 5 piv denně.

Cigarety nekouří. Poprvé si dal trávu v 19 letech s kamarádem: „…líbilo se mi to, ten stav vědomí…“ Pak po půl roce začal kouřit pravidelně. Sám si pěstuje. Kouří s občasnými přestávkami 7 let ve frekvenci téměř každodenní. Nikdy neprodával. LSD asi 4 krát v životě s kamarády. Podobně s lysohlávkami. Nenachází žádné zápory na kouření marihuany: „…ani zdravotní ani jiný…důsledky bronchitis 100% zmizely, prostě, nevím co je hlen už tak 4 roky…“ Svůj postoj ke konopí vyjadřuje jednoduše: „…konopí je nejvyšší rostlina samozřejmě…nejvyšší vůbec bytost, co může být …(…)… to je prostě chleba to konopí… “ je velmi pečlivý v tom, aby nekouřil v prostředí, kterému nevyhovuje, či lidmi s kterými nechce: „…já hulím téměř výhradně, když si předem připravím ideální sterilní podmínky…“. Naopak, vnímá významný klad na užívání marihuany, kterým je možnost podívat se na věci z jiného úhlu nebo usmířit se sám se sebou …“prohrnout to„..“konopí je na resuscitaci„…..Když ještě nekouřil marihuanu, cítil se „…100x hůř…“ a teď už jsem na „..90 procentech normálního způsobu konfrontace, díky těm brkům…“)

Pouze výjimečně kouří nepřipravený v situaci náhodného setkání s někým známým. S policií nikdy konflikt neměl (ve vztahu k droze).

Matka ví, že kouří marihuanu, nicméně vůbec nemá představu, jak často ji Pavel užívá (tj. že kouří denně), a kdyby to zjistila, mohl by to být, dle jeho názoru, dost velký problém….

Poslední dobou se zavírá ve svém pokoji a styk ze světem chápe jako nutné zlo: „…doma si prostě odbudu tu konfrontaci, zevní nezbytnou, než proběhnu do toho pokojíčka nebo než si něco uvařím…“. Na televizi se Pavel nedívá vůbec. Pouze občas čte noviny – nechodí na záchod, ale močí do kbelíku a kálí do novin u sebe v pokoji. Čte „…výhradně při kálení – článek přeruším, když dokálím, nečtu dál…(…)…když je tam třeba někdo velice slušnej, tak do nich nekálím, ale když je tam Severa, tak do nich seru nadšeně…myslím, že to má nějakou magickou funkci částečně…“ říká žertem. Zbytek času tráví rozjímáním a zahloubáním ve svém pokoji, většinou pod vlivem konopí. Hudba není pro Pavla příliš významná a když už něco poslouchá, tak spíše alternativu. Knih také moc nepřečte, Zaujal jej Osho, a nějaká další produkce Votobie apod.

Nikdy neměl žádný bližší sexuální vztah nebo zkušenost. Na sexuální vztah se ženami se ve svých 27 letech cítí nezralý: „…jsem nevyzrálý k tomuto…napsal jsem si někdy „nakonec poprvé zamrdám“…(…) teďka, že záměrně do toho nejdu…(…) já su dítě, mentální, v dost značných aspektech…“

Udává že občas trpí depresemi. Jejich zdroj dává do souvislostí tím, že: „… prvopočátek je asi deprimace z konečné existence, možná kterou jsem si uvědomil v 8 letech poprvé… to je asi zdroj takové…“ (otázka tazatele: „Jakože smrti?“) „Jo, smrt.. prostě konec existence bytí…. Teď už jako intelektem si to umím prohrnout, že nezastresuju, ale já vím, že nakonec asi stejně zastresuju…to každej…jsme zvířátka, který začaly a skončijou (…) každej svatej muž nakonec stejně musí zastresnout…v hodině smrti…“

Aktuálně (doplněno po několika týdnech po provedení interview) pracuje u Technických služeb – jezdí na motorové tříkolce, na které má přidělaný vysavač a sbírá psí výkaly. Během zpracování tohoto článku 0došlo k další změně a u nyní pracuje jako elektrikář v tomtéž podniku.

Z rekonstruovaného LS je zřejmé, že určité bizardní projevy a skutečnosti by nikdy nemohly nastat nezávisle na sobě bez vnějších podmínek, které je umožnily. Z této interakce je zcela bez jakýchkoli pochybností zřejmá úzká souvislost psychologických a sociálních faktorů. LS Pavla odpovídá v hlavních znacích profilu, který byl pojmenován jako „automedikace,“ tedy profil v jehož ústředních vztazích dominují kategorie vědomé či nevědomé kompenzace duševních či somatických poruch a problémů a kde droga sehrává roli ústředního prostředku těchto kompenzačních mechanismů.