Znalecké posuzování psychického stavu v trestním řízení

Myšlení a psychický stav v trestním právu

Znalecké posuzování psychického stavu v trestním řízení

Trestní soud se v některých otázkách musí obrátit na odborníky, aby posoudili jisté otázky, které jsou natolik odborné, že jejich posouzení nemůže být svěřeno pouze soudu. Ačkoliv soud sám na základě vlastního uvážení poté tyto závěry posuzuje a sám si hodnotí otázky právní, nemůže se v určitých případech bez takových odborných podkladů obejít. Tyto odborné otázky mohu být různé povahy a z různých oborů, například z techniky, geologie, medicíny a z mnoha jiných oborů. K zodpovězení konkrétních odborných otázek využívá soud soudní znalce a znalecké ústavy.

Pokud jde o lidské myšlení, i zde je třeba, aby soud v určitých případech zkoumal, jaký byl psychický stav člověka v určitém právně relevantním okamžiku. Je to nutné například pro posouzení příčetnosti nebo nepříčetnosti, popřípadě příčetnosti zmenšené (k tomuto podrobněji viz oddíl „Nepříčetnost“, „Zmenšená příčetnost“), zda byl u mladistvého dostatek rozumové a mravní vyspělosti (viz oddíl „Rozumová a mravní vyspělost“) nebo také míru zavinění pachatele k činu. Trestní řád pro zkoumání duševního stavu stanovuje závazná pravidla, podle kterých se orgány činné v trestním řízení (soud, státní zástupce, policejní orgán) i další subjekty trestního řízení (zde např. znalec) musí řídit. Pravidla pro odborné a znalecké posuzování jsou zakotvena zejména v ustanoveních § 105 – 118 trestního řádu (zák. č. 141/1961 Sb.).

Obecně je třeba v otázkách, které si orgán činný v trestním nemůže posoudit sám, zajistit tzv. odborné vyjádření. Orgán činný v trestním řízení přitom sám rozhodne, zda odborné vyjádření postačí, nebo bude nutné přizvat znalce a nechat vyhotovit znalecký posudek. Posudkem se rozumí „úsudek učiněný na podkladě odborných znalostí o těch skutečnostech, k jejichž objasnění byl povolán“ (J. Jelínek a kol., Trestní právo hmotné, 2010, str. 693). Znalec se přibírá v případě, že nepostačuje odborné vyjádření dle uvážení orgánu, nebo v případě, že to výslovně stanoví zákon.

§ 105 odst. 1 TŘ: „Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, jež považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k došetření, státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, je-li k podání znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla.“

Trestní řád výslovně stanoví, že v některých případech je přibrání znalce obligatorní (povinné). Mezi tyto případy patří prohlídka a pitva mrtvoly, kde musí být přibrání povinně dokonce dva znalci, jak stanovuje § 115 TŘ, ale také vyšetření duševního stavu obviněného (§ 116 TŘ). Při vyšetření duševního stavu se proto odborné vyjádření (viz výše) nepoužije, neboť trestní řád stanoví, že pro vyšetření duševního stavu je třeba posudek znalce.

K vyšetření duševního stavu dospělého obviněného musí být přibrán znalec z oboru psychiatrie, k vyšetření duševního stavu mladistvého musí být přibrání dva znalci (§ 58 odst. 1 ZSVM) – jeden znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii a jeden znalec z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky, odvětví psychologie, se specializací na dětskou psychologii.

§ 116 odst. 1 TŘ: „Je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu vždy znalec z oboru psychiatrie.“
§ 58 odst. 1 ZSVM: „K vyšetření duševního stavu mladistvého se přibere znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii a znalec z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky, odvětví psychologie, se specializací na dětskou psychologii.“

Do roku 2001 bylo též u dospělých nutno přibrat k posouzení duševního stavu znalce dva, avšak novelou z r. 2001 byla tato povinnost zrušena. Podle současné úpravy tedy postačí u dospělých osob jeden znalec z oboru psychiatrie.

V případě, že by soud přibral znalce s nedostatečnou kvalifikací nebo by přibral pouze jednoho znalce v případě, kdy zákon stanoví, že jsou třeba znalci dva, by se jednalo o neúčinný důkaz a znalecký posudek by musel být vyhotoven nově dle příslušných ustanovení.

Znalec

Znalec je osobou s odbornou kvalifikací v určitém oboru, rozdílnou od procesních stran a orgánů činných v trestním řízení, ustanovenou orgánem činným v trestním řízení, aby objasnila skutečnosti, které vyžadují odborné posouzení a jsou důležité pro trestní řízení. Znalci jsou zapsáni v seznamech znalců a tlumočníků, které vedou krajské soudy (ústřední seznam vede ministerstvo spravedlnosti). Jejich práva a povinnosti, podmínky činnosti další otázky týkající se znalecké činnosti upravuje zvláštní zákon – zákon č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vyhláška k tomuto zákonu č. 37/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Osoba nezapsaná v seznamu znalců a tlumočníků může být ustanovena znalcem v trestní věci jen výjimečně (§ 24 zákona o znalcích a tlumočnících), například není-li pro daný obor zapsán v seznamu znalců a tlumočníků žádný znalec, nebo jej žádný ze zapsaných znalců provést nemůže. Funkci znalce mohou dle § 24 citovaného zákona zastávat například i vědecké ústavy, specializovaná pracoviště, vysoké školy nebo jiné vědecké instituce.

§ 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících:
- (1) Znaleckou a tlumočnickou činnost mohou vykonávat pouze znalci a tlumočníci zapsaní do seznamu znalců a tlumočníků; znaleckou činnost vykonávají také ústavy (§ 21).
- (2) Osoby nezapsané do seznamu znalců a tlumočníků mohou být v řízení před orgány veřejné moci ustanoveny znalci nebo tlumočníky jen výjimečně za podmínek stanovených v § 24.

Znalec se k provedení posudku předvolává, a pokud se nedostaví, lze splněné této povinnosti vynutit pořádkovou pokutou až 50.000,-Kč, nikoliv však předvedením, jako u osoby, proti níž se řízení vede. K osobě znalce se mohou účastníci řízení vyjádřit a mohou proti znalci nebo zadanému posudku vznést námitky (např. proti pro podjatost znalce, námitky proti odbornosti znalce, zadání otázek, po jeho vyhotovení k chybám v posudku apod.) Znalci se zpravidla uloží, aby se připravil na znalecký posudek a vypracoval jej též písemně.

Znalecký posudek

Znalci nepřísluší v posudku hodnotit právní otázky. Takové otázky posuzuje sám trestní soud na základě vlastního uvážení, a samozřejmě také na základě odborných posouzení znalce. Je proto třeba otázky pokládat tak, aby mohl z odpovědí na odborné otázky ve znaleckém posudku vyvodit odpovědi na otázky právní. Úkolem zadaným ve znaleckém posudku tak nemůže být otázka „Byla osoba XY v okamžiku spáchání činu nepříčetná?“, protože otázka nepříčetnosti je otázkou právní (stejně tomu je u rozumové a mravní vyspělosti). Proto je třeba otázky zadat znalci např. takto:

„Ve znaleckém posudku je nutno odpovědět na tyto otázky:
- Zda obviněný trpí duševní poruchou nebo chorobnou a jakou, jak se to projevuje.
- Zda se zjištěná porucha nebo choroba u obviněného projevovala v době páchání trestné činnosti.
- Zda vlivem případné poruchy nebo choroby byla v době páchání trestné činnosti ovlivněna jeho schopnost rozpoznat důsledky svého jednání nebo schopnost toto své jednání ovládat; stanovit případně hranici snížení těchto schopností a jejich příčinu.
- Vyhodnotit schopnost obviněného chápat smysl trestního stíhání a účelně se hájit.
- Vyjádřete se k bezpečnosti pobytu obviněného na svobodě a k možnosti ochranného léčení (zda jsou u obviněného sklony k agresivitě, zda takto jedná ve stresových situacích apod.)
- Posoudit objektivní možnosti vývoje osobnosti obviněného, zejména z hlediska dalšího možného opakování posuzovaného jednání.
- Další skutečnosti dle uvážení znalce významné pro další rozhodování orgánů činných v trestním řízení.“

Znalec proto není oprávněn odpovídat na otázky, zda byla osoba obviněná z trestného činu příčetná, nepříčetná nebo zmenšeně příčetná, zda se dopustila trestného činu opilství, zda byl mladistvý rozumově a mravně vyspělý apod. Takovou kvalifikaci provede až sám soud na základě odpovědí znalce na zadané odborné otázky.

§ 107 odst. 1 TŘ: „Znalci, který je pověřen úkonem, se poskytnou potřebná vysvětlení ze spisů a vymezí se jeho úkoly. Přitom je třeba dbát toho, že znalci nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky. Je-li toho k podání posudku třeba, dovolí se znalci nahlédnout do spisů nebo se mu spisy zapůjčí. Může mu být též dovoleno, aby byl přítomen při výslechu obviněného a svědků a aby jim kladl otázky vztahující se na předmět znaleckého vyšetřování. V odůvodněných případech se znalci umožní, aby se zúčastnil provedení i jiného úkonu trestního řízení, pokud takový úkon má význam pro vypracování znaleckého posudku. Znalec může též navrhnout, aby byly jinými důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné k podání posudku.“

Vyšetření duševního stavu

Vyšetření duševního stavu se děje zpravidla ambulantně, tedy jednorázovým vyšetřením. Nelze-li to provést jinak (tedy např. jednorázově či opakovanou návštěvou znalce), může v přípravném řízení soudce a v řízení před soudem soud (tedy samosoudce nebo soudní senát) nařídit, aby byl obviněný pozorován ve zdravotnickém ústavu, nebo ve zvláštním oddělení nápravného zařízení (je-li již ve vazbě).

§ 116 odst. 2 TŘ: „Nelze-li duševní stav vyšetřit jinak, může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit, aby obviněný byl pozorován ve zdravotnickém ústavu, nebo je-li ve vazbě, též ve zvláštním oddělení nápravného zařízení. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“

V případě takového omezení osobní svobody ve zdravotnickém zařízení je zde dán důvod tzv. nutné obhajoby. To znamená, že osoba, která je podrobena zkoumání duševního stavu, musí mít již od okamžiku, kdy jej její svoboda omezena (v případě vazby již od jejího počátku), obhájce z řad advokátů, kterého si buď sama zvolí, nebo jí je soudem ustanoven.

Toto pozorování je ustanovením § 117 trestním řádu časově omezeno maximálně na dva měsíce s možností mimořádného prodloužení o další jeden měsíc. Celkově tak může pozorování duševního stavu u dospělých osob, proti nimž se řízení vede, trvat maximálně tři měsíce. U mladistvých je tato lhůta upravena odlišně v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže (viz níže).

§ 117 TŘ: „Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než dva měsíce; do té doby je třeba podat posudek. Na odůvodněnou žádost znalců může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce tuto lhůtu prodloužit, nikoli však více než o jeden měsíc. Proti prodloužení lhůty je přípustná stížnost.“

Takový postup je však přípustný pouze u osoby, proti které se řízení vede. Je možné, jak uvádí § 118 TŘ, aby byl vyšetřen také duševní stav důležitého svědka, a to v případě, kdy jsou pochybnosti o jeho schopnostech vnímat a vypovídat. Zde je však výslovně zakázáno vyšetřovat duševní stav dle § 116 odst. 2 (soud nemůže svědkovi nařídit, aby se podrobil vyšetření duševního stavu pozorováním ve zdravotnickém ústavu), vyšetření probíhá ambulantně.

§ 118 TŘ: „Jestliže jsou závažné pochybnosti, zda není u svědka, jehož výpověď je pro rozhodnutí zvláště důležitá, podstatně snížena schopnost správně vnímat nebo vypovídat, je možno vyšetřit znalecky i duševní stav svědka. Pozorování duševního stavu svědka podle § 116 odst. 2 není však přípustné.“

Zvláštní ustanovení o pozorování duševního stavu mladistvých obsahuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Zde je doba pozorování duševního stav omezena na poloviční dobu – pouze jeden měsíc, výjimečné prodloužení je ponecháno ve stejné maximální době jednoho měsíce. Celkově tak může pozorování duševního stavu trvat maximálně dva měsíce, na rozdíl od dospělých, kdy může dosáhnout až tří měsíců.

§ 58 odst. 2 ZSVM: „Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než jeden měsíc; do té doby je třeba podat posudek. Na odůvodněnou žádost znalců může soud pro mládež a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce tuto lhůtu prodloužit, nikoli však více než o jeden měsíc. Proti rozhodnutí o prodloužení lhůty je přípustná stížnost.“

Znalci jsou pro vypracování posudku poskytnuty potřebné údaje ze spisu, jak vyplývá z výše uvedeného ustanovení § 107 odst. 1 TŘ. Znalec se poté k zadaným otázkám vyslechne a zpravidla předloží i písemné vyhotovení posudku, které je součástí trestního spisu. Znalecká posudek obsahuje nález (tedy závěry, ke kterým znalec dospěl), posudek (odůvodnění závěrů, tedy zejména informace a skutečnosti, ze kterých vycházel a o které opírá své závěry, postupy a metody, kterých využil) a znaleckou doložku (identifikace znalce a jeho specializace. Orgán činný v trestním řízení posudek hodnotí dle volného uvážení, a jsou-li v posudku chyby nebo mezery, může znalce vyslechnout k doplnění či vysvětlení nejasností.

Znalec není oprávněn hodnotit věrohodnost důkazů, které mu jsou poskytnuty k vyhotovení znaleckého posudku. Taková úloha přísluší opět orgánu činnému v trestním řízení. Znalec ve svém posudku může takovou situaci zohlednit tak, uvede různé eventuality pro případ, že by se určitý údaj ukázal jako nesprávný, případně uvede důkazy pro nemožnost nebo nesprávnost údaje. Orgán činný v trestním řízení pak takové důkazy a možnosti posoudí a sám si učiní závěr o právním posouzení věci. Není přitom vázán znaleckým posudkem, ale měl by z něj vycházet. V případě, že se přikloní k jedné z více variant, nebo že si učiní jiný závěr, než který vyplývá ze znaleckého posudku, měl by svůj postoj důvěryhodně zdůvodnit a podložit toto odůvodnění důkazy a skutečnostmi, ze kterých vycházel a o něž své rozhodnutí opírá.

Znalecký posudek mohou navrhnout také strany trestního řízení, takový posudek má pak stejnou důkazní povahu, jako znalecký posudek navržený orgánem činným v trestním řízení. Znalec, který by však podal nepravdivý, hrubě zkreslený nebo neúplný znalecký posudek by mohl být stíhán za křivou výpověď a nepravdivý znalecký posudek dle § 346 trestního zákoníku.

Použitá literatura a literatura k dalšímu studiu:

JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, 904 s.

JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, 816 s.

JELÍNEK, J. a kol.: Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 3. vydání. Praha: Leges, 2012, 1280 s.

CÍSAŘOVÁ, D., VANDUCHOVÁ, M.: Nepříčetný pachatel. Aktuální praktické i teoretické problémy trestního práva a trestního řízení v ČR v souvislosti s posuzováním nepříčetnosti – srovnávací studie. Praha: Institut pro další vzdělávání soudců a státních zástupců, 1995. 97 s.

ŠÁMAL P. a kol.: Trestní zákoník, komentář 1. a 2. díl. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 2500 s.

Právní předpisy:

Zákon č. 40/2009, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č.141/1961, o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 218/2003 Sb., odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška č. 37/1967 Sb., kterou se provádí zákon o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů

Zpracovali: Lenka Jamborová, Filip Ščerba, Zdeněk Kopečný, Pavel Jiříček, Katedra trestního práva, Právnická fakulta UP

Autor příspěvku: 0003 dne 1.12.2012 Chcete-li příspěvek editovat, musíte se přihlásit do systému.
Rubriky: Myšlení, poznání a inteligence, Vědomí Já