Zmenšená příčetnost

Myšlení a psychický stav v trestním právu

Zmenšená příčetnost

S ohledem na to, že existují duševní stavy blízké nepříčetnosti, avšak přísné podmínky vyloučení trestní odpovědnosti pro nepříčetnost nesplňují, upravuje trestní zákoník také institut tzv. zmenšené příčetnosti. Zmenšenou příčetností se označují případy, kdy psychologická kriteria příčetnosti (schopnost rozpoznávací a určovací) jsou sice u osoby, která spáchala určitý čin dány, ale jen v zeslabené míře (D. Císařová a M. Vantuchová, nepříčetný pachatel, 1995, str. 10).

§ 27 TZ: „Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, je zmenšeně příčetný.“

Zmenšená příčetnost je tedy chorobným stavem, ve kterém v důsledku duševní poruchy byla výrazně snížena schopnost pachatele rozpoznat protiprávnost činu, který osoba spáchala, nebo ovládnout své jednání.

Znamená to, že buď schopnost rozpoznat protiprávnost jednání, nebo schopnost ovládat své jednání, byla u této osoby v době činu výrazně zeslabena, avšak nevymizela úplně (tamtéž, str. 10). Opět musí tato okolnost nastat v důsledku duševní poruchy, jako u nepříčetnosti (k tomuto viz oddíl „Nepříčetnost“). Pokud by alespoň jedna ze schopností vymizela zcela, šlo by o pachatele nepříčetného.

Pokud je jedna či obě ze složek pouze podstatně oslabeny, jde zde o pachatele tzv. zmenšeně příčetného, což má pro jeho trestní odpovědnost a následné ukládání sankcí zcela jiné důsledky. Zmenšená příčetnost totiž, na rozdíl od nepříčetnosti, nevylučuje trestní odpovědnost, avšak pouze odůvodňuje zvláštní postup vůči pachateli (J. Jelínek a kol., Trestní právo hmotné, 2010, s. 190). Pachatel trestného činu tedy zpravidla bude trestně odpovědný, nepřistoupí-li jiný důvod, který by vylučovat trestní odpovědnost (věk, okolnosti vylučující protiprávnost, nedostatek zavinění aj.)

Jaký je tedy onen avizovaný „zvláštní postup vůči pachateli“? Zvláštní přístupy, které se ke zmenšeně příčetnému pachateli užijí, lze rozdělit do dvou skupin podle toho, zda se v případě zmenšeně příčetného pachatele použijí povinně (obligatorně), nebo záleží na úvaze soudu, zda je v konkrétním případě užije, či nikoliv (tzv. fakultativní důsledky zmenšené příčetnosti). Obligatorní zvláštnosti v přístupu ke zmenšeně příčetnému pachateli se týkají výhradně ukládání trestů a jsou upraveny v ustanovení § 40 odst. 1 TZ:

§ 40 odst. 1 TZ: „Jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem návykové látky, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry.“

V případě dospělého pachatele je tedy podmínkou, že si pachatel nepřivodil stav zmenšené příčetnosti sám, a to ani zaviněně, ani z nedbalosti. Pokud by tak učinil (tedy se například aplikací drog nebo požitím alkoholu uvedl do stavu zmenšené příčetnosti), nebyl by dán důvod pro zvláštní postup soudu vůči tomuto pachateli.

V případě mladistvého pachatele zákon o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen ZSVM) tuto zásadu mění, když stanoví, ve svém ustanovení § 25 odst. 2, že u mladistvého pachatele soud přihlédne také k tomu, že mladistvý spáchal provinění ve stavu zmenšené příčetnosti, který si přivodil vlivem návykové látky.

§ 25 odst. 2 ZSVM: “Při stanovení druhu trestního opatření a jeho výměry soud pro mládež přihlédne také k tomu, že mladistvý spáchal provinění ve stavu zmenšené příčetnosti, který si přivodil vlivem návykové látky.“

Zákon o soudnictví ve věcech mládeže tak zmírňuje postup soudu vůči mladistvým pachatelům, kteří si stav zmenšené příčetnosti sami přivodili návykovou látkou, oproti dospělým pachatelům ve stejné situaci. Je to výraz zvláštního přístupu k mladistvým, který prostupuje celou zákonnou úpravou soudnictví ve věcech mládeže.

Fakultativní důsledky, které může zmenšená příčetnost pachatele přivodit, se týkají především ukládání trestů v návaznosti na tzv. ochranná opatření (viz výše).

V případě zmenšeně příčetného pachatele připadají v úvahu tyto postupy:

Soud může uložit ochranné léčení zmenšeně příčetnému pachateli, jestliže ten spáchal trestný čin ve stavu vyvolaném duševní poruchou. Záleží však na úvaze soudu, zda tohoto ustanovení využije.
- § 99 odst. 2 písm. a) TZ: „Soud může uložit ochranné léční i tehdy, jestliže pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný“ (…)
Zároveň je možno, aby soud v případě zmenšené příčetnosti a za uložení ochranného léčení snížil trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, kterou trestní zákoník pro daný trestný čin stanovuje ve své zvláštní části u jednotlivých trestných činů. Z níže uvedeného ustanovení však jasně plyne, že snížené trestu pod dolní hranici trestní sazby je možno pouze za současného uložení ochranného léčení. Soud proto nemůže snížit trest pod tuto hranici a zároveň o ochranném léčení nerozhodnout.
- § 40 odst. 2 TZ: “Má-li soud za to, že by vzhledem ke zdravotnímu stavu pachatele uvedeného v odstavci 1 bylo možno za současného uložení ochranného léčení (§ 99) dosáhnout možnosti jeho nápravy i trestem kratšího trvání, sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, přičemž není vázán omezeními uvedenými v § 58 odst. 3, a uloží zároveň ochranné léčení.“
Soud může také rozhodnout, že upustí od potrestání za současného uložení ochranného léčení. V tomto případě tedy nedojde jen ke snížení výše trestu, jako v případě zmíněném v bodě 2, ale soud dojde k závěru, že k nápravě pachatele postačí lépe než trest již pouze ochranné léčení.
- § 47 odst. 1 TZ: „Soud může upustit od potrestání i tehdy, jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou, a soud má za to, že ochranné léčení (§ 99), které zároveň ukládá, zajistí nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe než trest. Tohoto ustanovení se nepoužije, jestliže si pachatel stav zmenšené příčetnosti nebo duševní poruchu přivodil, byť i z nedbalosti, vlivem návykové látky.“
Podobným případem je upuštění od potrestání za současného uložení zabezpečovací detence. V tomto případě soud neukládá ochranné léčení, ale přísnější druh ochranného opatření, který je určen zpravidla pro nebezpečnější osoby s těžšími duševními poruchami.
- § 47 odst. 2 TZ: „Soud může upustit od potrestání i tehdy, jestliže pachatel spáchal zločin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou, a nelze přitom očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti, a soud má za to, že zabezpečovací detence (§ 100), kterou pachateli zároveň ukládá, zajistí ochranu společnosti lépe než trest.“
U mladistvých pachatelů přichází v úvahu ještě jedna alternativa, zakotvená v ustanovení § 12 odst. 2 písm. a) zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Je jím upuštění od uložení trestního opatření za současného uložení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence. Chybí zde ustanovení o vyloučení takového postupu v případě, že by si mladistvý přivodil duševní poruchu sám aplikací návykové látky, jako je tomu v ustanovení § 47 odst. 1 TZ z pachatelů dospělých.
- § 12 odst. 2 písm. a) ZSVM: „Soud pro mládež může upustit od uložení trestního opatření mladistvému i tehdy, jestliže mladistvý spáchal provinění ve stavu vyvolaném duševní poruchou a soud pro mládež má za to, že zabezpečovací detence nebo ochranné léčení, které zároveň ukládá, zajistí nápravu mladistvého lépe než trestní opatření,“ (…)

Použitá literatura a literatura k dalšímu studiu

JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, 904 s.

JELÍNEK, J. a kol.: Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 3. vydání. Praha: Leges, 2012, 1280 s.

CÍSAŘOVÁ, D., VANDUCHOVÁ, M.: Nepříčetný pachatel. Aktuální praktické i teoretické problémy trestního práva a trestního řízení v ČR v souvislosti s posuzováním nepříčetnosti – srovnávací studie. Praha: Institut pro další vzdělávání soudců a státních zástupců, 1995, 97 s.

ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní zákoník, komentář 1. a 2. díl. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 2500 s.

Právní předpisy:

Zákon č. 40/2009, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 218/2003 Sb., odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů

Autor příspěvku: 0003 dne 1.12.2012 Chcete-li příspěvek editovat, musíte se přihlásit do systému.
Rubriky: Myšlení, poznání a inteligence, Vědomí Já