Úvod

Podstatnou část svého života trávíme v bdělém stavu vědomí, při kterém si plně uvědomujeme svou existenci. Vztažným rámcem vědomí je psychofyzické já a empiricky pojatý prostor a čas. Zážitky z bdělého stavu vědomí si nejlépe ukládáme do paměti, takže právě v něm se utváří to, čemu říkáme osobní historie. Mnohé stavy vědomí, které se liší od normálního bdělého stavu, tzv. změněné stavy vědomí, jsou pokládány za poruchové a podle obecného mínění vyžadují zásah odborníka – terapeuta, psychologa, psychiatra. Sem můžeme zařadit nejrůznější psychopatologické fenomény jako jsou: bludy, halucinace, delirantní stavy, atd. Jedná se o problémy, které se týkají orientace v prostoru a čase. Radikálně se při nich může projevit změna vnímání a myšlení. Ovlivněno je rovněž sebepojetí (Nakonečný, 1995; Rathus, 1999).

Plháková (2003) mezi společné charakteristiky změněných stavů vědomí počítá:

1. Kognitivní procesy jsou při nich méně kritické  – například během snu člověk akceptuje jeho realitu, pokud ve snu létáme, nedivíme se tomu.
2. Dochází ke změnám sebepojetí a vnímání okolního světa, což koresponduje s proměnou ego vztažné struktury bdělého vnímání.
3. Oslabeno je řízení a inhybice chování – například pod vlivem psychotropních látek se lidé chovají mnohem více uvolněně, než je pro ně běžně obvyklé – jednají spontáně (zpívají, tančí, hlasitě se smějí…). Rovněž někteří snadněji podlehnou agresivním nebo sexuálním impulzům, které mají obvykle jinak pod kontrolou.

Vědomí může být hluboce pozměněno různými patologickými procesy, jako jsou: poranění mozku, intoxikace jedovatými látkami, infekcemi nebo degenerativními a oběhovými procesy v mozku. V důsledku těchto stavů mohou pochopitelně nastat hluboké mentální změny, které lze zahrnout do široké kategorie změněných stavů vědomí. Tato poškození bývají příčinou různých triviálních delirií nebo organických psychotických reakcí, které mají bezesporu význam z klinického hlediska, ale v našem dalším pojednání nejsou podstatné. Lidé, kteří těmito stavy trpí, bývají obvykle dezorientovaní, nevědí, kdo jsou a kde jsou. Jejich intelektuální funkce jsou vážně narušeny a jejich zážitky bývají často spojeny s následnou ztrátou paměti (Grof, 2007, 2009).

V dalším textu se pokusíme vyjít z předpokladu, že existují také mentální stavy, které se výrazně liší od bdělého vědomí, ale přitom nemusí být nutně patologické. Příkladem této úvahy může být například spánek, denní sny a fantazie, lucidní snění či hypnagogické stavy (přechod od bdění ke spánku) nebo hypnopompické stavy (přechod od spánku k bdění).  Rovněž v elementární rovině má téměř každý člověk v naší společnosti zkušenost s alkoholem či jinými drogami, které navozují to, co rovněž chápeme jako změněné stavy vědomí. Z hlediska charakteru prožitku, lidé právě určité techniky – metody – prostředky, které vědomí mění, vyhledávají. Což souvisí s dalším fenoménem, který bývá souhrně označován jako drogová problematika s akcentem směrem k možnému rozvoji závislosti.

Jednoduše řečeno, vždy existovali a budou existovat lidé intenzivně tíhnoucí k vyhledávání prostředků a cest, jak docílit změněného stavu vědomí. Furst (1997) se domnívá, že člověk je geneticky disponován k tomu, aby mohl změněné stavy vědomí prožívat. Důkazem toho je právě existence takových fenoménů, jako jsou sny, fantazie, hypnóza, atd. Rovněž výrazná touha člověka vyhledávat cesty a metody, které toto umožňují, dokládá Furstův předpoklad, který je doložen mnoha transkulturními výzkumy (Soukup, 2004). Navíc i u řady primátů můžeme pozorovat podobné akce, které se týkají konzumace rostlin s psychotropním potenciálem (Furst, 1996).

Motivace tohoto hledání člověka je různá. Dotýkáme se zde kupříkladu tématu sebepoznání, osobního růstu, hledání inspirace, obohacení životní zkušenosti, nasměrování životní cesty nebo hledání momentálního směru v životě. S některými formami změněných stavů vědomí se můžeme setkat v psychoterapii. Jedná se například o hypnózu, relaxační metody, imaginaci, senzorická omezení, atd. Rovněž řada preindustriálních etnik využívala změněné stavy vědomí v tzv. přechodových rituálech, jejichž cílem bylo usnadnit procesy enkulturace a socializace (Zubek, 1969; Suedfeld, 1980; Gennep, 1997; Kratochvíl 1998). Těm se na jiném místě tohoto textu budeme věnovat podrobněji.

Řada změněných stavů vědomí tedy nemusí mít nutně patologický podklad a dopad. Kromě užívání psychotropních látek (drog), bývají změněné stavy vědomí navozovány například pomocí meditace, hypnózy, holotropního dýchání, dlouhodobím rytmickým tancem, bubnováním, senzorickou deprivací, hladověním, rituální samotou a sociální izolací, dostavují se rovněž při limitních sportovních výkonech a  vznikají též spontáně v krizových životních situacích (klinická smrt, ohrožení života, narození dítěte – porod, smrt někoho blízkého, atd.). V dalším textu se některým konkrétním formám možné cesty ke změněnému stavu vědomí budeme věnovat podrobněji. V obecné rovině můžeme nyní konstatovat, že různé techniky (způsoby) dosahování změněného stavu vědomí jsou založené buď na stupňování hyperexcitace (extáze) nebo naopak na stupňování hypoexcitace (entáze). V souvislosti s termínem změněné stavy vědomí se lze v literatuře setkat s ekvivalentem tzv. rozšířeného vědomí v kontextu tzv. holotropních zkušeností. Od 60. let 20. století toto označení využívá transpersonální psychologie. Představitelé tohoto směru v psychologii se soustředí na tzv. transpersonální – holotropní (transcendentální) zážitky (Masters, Houston, 2004; Grof, 2009).

Naše normální bdělé vědomí – naše racionální vědomí, je pouze jedním druhem vědomí, kolem něhož leží rozmanité formy vědomí, které jsou zcela odlišné a od něhož jsou odděleny pouze nepatrným a přesto zásadním mezníkem, kterým je naše já. Můžeme jít životem, aniž bychom jen tušili jejich existenci. Pojetí světa nemůže být úplné, ponecháme-li tyto jiné formy vědomí nepovšimnuty nebo pokud je budeme pokládat apriory za patologické stavy. Bdělá forma vědomí, kterou máme tendenci brát za jedinou skutečnou, je vždy relativní. Forma vědomí, kterou ztotožňujeme s obrazem skutečnosti, je jen jednou z více možných, specifickými podmínkami vývoje vytvořených forem vědomí. To, co pokládáme za skutečnost, je pouze vlastností našich smyslových orgánů a našeho myšlení. Jedná se o konstruovaný obraz. Sám pojem skutečnosti je potom nutně relativní (James, 2007).

Společné charakteristiky změněných stavů vědomí

Vztažným rámcem vědomí je psychofyzické já a empiricky pojatý prostor a čas. Ve stavech změněného – rozšířeného vědomí prožívá člověk jakési odpoutání od výše uvedených vztažných rámců, ztrácí především egocentrickou vazbu těchto zážitků. Lze konstatovat, že tzv. ego, není ve zkušenosti přítomno nebo je minimálně intenzivně upozaděno. Stanislav Grof (2007, 2009) hovoří o tzv. holotropní zkušenosti. Slovo holotropní znamená doslova „usilující o celistvost“ nebo směřující k celistvosti ( z řeckého holos – celý a trepein – směřující k něčemu). Jedná se tedy o propojení s celkem, kdy jedinec ztrácí právě onu ego – vztažnou vazbu ke světu a získává vědomí propojenosti a sounáležitosti s něčím, co ho přesahuje a zároveň vytváří. V literatuře se můžeme setkat s různými dalšími názvy a popisy: kosmické vědomí, ztráta dualistického pohledu na svět, sebetranscendence, nirvána, TAO, milost boží, atd. V holotropních stavech jsme schopni překonat hranice svého těla, ega a uvědomit si jinou, mnohem širší totožnost a sounáležitost. Tyto stavy, které vznikají za různých – výše popsaných okolností, mohou mít velký léčebný a transformační potenciál a představují významný zdroj informací o vědomí, o lidské psychice i o povaze reality. V dalším textu budou změněné stavy vědomí pojímány v tomto kontextu. Autor si rovněž dovolí přidržet se termínu holotropní, který již byl vysvětlen. Představitelé humanistické psychologie pojímají sebetranscendenci – sebepřesah jako základní motivační snahu člověka či cestu ke smyslu života, kdy člověk se uskutečňuje právě díky sebepřesahu (Frankl, 1997; Längle, 2002; Cakirpaloglu, 2009). Yalom (2006; 2008) uvádí, že málokterý člověk se v průběhu života vyhne přemýšlení a hledání odpovědi na dvě základní otázky: „odkud jsem přišel?“ a „kam se vrátím?“ Čímž se oklikou dostáváme ke spiritualitě, která je v současném zdravotnictví pojímána jako jedna ze základních dimenzí zdraví člověka (Engel, 1977; Biderman, Yeheskel, Herman, 2006). Právě řada změněných – holotropních stavů vědomí má spirituální, náboženský, posvátný akcent (Grof, 2007, 2009).

Použitá literatura:

Biderman, A., Yeheskel, A., Herman, J. (2006): The Biopsychosocial Model—Have We Made Any Progress Since 1977? Families, Systems, & Health, 23, 4, 379–386.

Cakirpaloglu, P. (2009): Psychologie hodnot. Olomouc, Univerzita Palackého.

Engel, G. (1977): The need for a new medical model: A challenge for biomedicine. Science, 196, 129 – 136.

Frankl, V., E. (1997): Vůle ke smyslu. Brno, Cesta.

Furst, P. (1996): Halucinogeny a kultura. Praha, Maťa.

Gennep, A. (1997): Přechodové rituály. Praha, Lidové noviny.

Grof, S. (2007): Psychologie budoucnosti. Poznatky a poučení s moderního výzkumu vědomí. Praha, Argo.

Grof, S. (2009): Lidské vědomí a tajemství smrti. Praha, Argo.

James, W. (2007): The Varieties of Religious Experience: A Study in Human Nature. New York, Cosimo Classics.

Kratochvíl, S. (1998): Základy psychoterapie. Praha, Portál.

Längle, A. (2002): Smysluplně žít: Aplikovaná existenciální analýza. Brno, Cesta.

Masters, R., Houston, J. (2004): Druhy psychedelické zkušenosti: klasický průvodce účinky LSD na lidskou psychiku. Praha, DharmaGaia.

Nakonečný, M. (1995): Lexikon psychologie. Praha, Vodnář.

Plháková, A. (2003): Učebnice obecné psychologie. Praha, Academia.

Rathus, S., A. (1999): Psychology in the new millenium. San Diego, Harcourt Brace College Publisher.

Soukup, V. (2004): Dějiny antropologie. Praha, Karolinum.

Suedfeld, P. (1980): Restricted Environmental Stimulation: Research and Clinical Applications. New York, John Wiley and Sons.

Yalom, I., D. (2006): Existenciální psychoterapie. Praha, Portál.

Yalom, I., D. (2008): Pohled do slunce: O překonávání strachu ze smrti. Praha, Portál.

Zubek, J., P. (Ed). (1969): Sensory Deprivation: Fifteen Years of Research. New York, Appleton-Century-Crofts.

Klíčová slova: Vědomí, změněné stavy vědomí, mentální stavy, techniky extáze, holotropní zkušenost.

Keywords: Consciousness, altered states of consciousness, mental states, techniques of ecstasy, holotropic experience.