Úvod

Postkonfliktní chování je velmi specifická a velmi komplexní forma chování, která se zpravidla uplatňuje po proběhnutí konfliktní situace nebo konfrontace. Ve specifických případech se může objevit jako ritualizované chování, které zabraňuje agresi anebo iniciuje socializaci v předpokládané konfliktní situaci. Může zahrnovat:

• Relativně jednoduché formy chování, jako jsou:
  • Kontaktní socializace (objímání, podávání rukou, specifická vokalizace);
  • Zdravení;
  • Grooming (v češtině se často používá slovní spojení „sociální čištění“);
• Komplexní formy chování, jako jsou usmiřování anebo utěšování, které obvykle zahrnují několik výše uvedených jednodušších forem chování, a může do nich vstupovat i více jedinců.

Projevy neverbální komunikace jako objímání, podávání rukou, polibky apod. tedy nejsou jenom doménou člověka. Zvláště výrazné bývají tyto prvky chování ve skupinách šimpanzů, kde se běžně projevují například při setkávaní jedinců, při jejich povzbuzování v konfliktech, nebo při usmíření soupeřů anebo konkurentů (M. Vančatová, vlastní pozorování).

Usmiřování

Usmiřování (reconciliation) je komplex chování, který vzniká bezprostředně po konfliktu a který může být iniciován jak agresorem, tak i jeho obětí. Vlastní akt usmíření pak může přecházet do běžného allogroomingu nebo jiných kontaktních forem sociálního chování, kterými si oba jedinci potvrzují svůj sociální status. V určitých případech, například u šimpanze bonobo (Pan paniscus), se může v postkonflikních mechanismech, tedy i usmiřování, uplatnit také socio-sexuání anebo i sexuální chování (obr. 1).

Obr. 1. Objetí jako součást postkonfliktního chování. Bonobo (Pan paniscus). Foto: Jan Kadeřábek.

Hlavním úkolem usmiřování je snížit hladinu agresivity a vzrušení v dané skupině po konfliktu, ukázat, že konflikt skončil a že příčina konfliktní situace už dále netrvá. Velice zajímavě popisuje postkonfliktní chování u šimpanzů (Pan troglodytes) ve svých pracích Frans de Waal. Jeho kniha Chimpanzee Politics (1982) byla přeložena i do češtiny a pro zájemce o chování primátů může být dobrým zdrojem informací.

Utěšování

Pokud usmiřování není z nějakých důvodů možné nebo úspěšné, může se objevit další forma postkonfliktního chování – utěšování (consolation). V takovém případě oběť konfliktu nebo jedinec, který při konfrontaci neobstál, vyhledává kontakt s vysoce postaveným jedincem (může to být i matka nebo sourozenec), se kterým se snaží navázat kontextuální pozitivní sociální kontakt (obr. 2). V případě přijetí nabídky pak nastává obdobná situace jako při usmiřování, nebo dominantní jedinec uplatní vůči agresorovi svojí sociální převahu a oběť konfliktu tak podpoří. Pokud agresor svým chováním postavení dominantního jedince nepotvrdí, může dojít ke konfrontaci.

Obr. 2. Sociální čištění – grooming. Šimpanz (Pan troglodytes). Foto: Jan Kadeřábek.

Agresivní chování je jednou z variant interakcí jedince ve skupině a mezi skupinami. V procesu skupinového způsobu života se u primátů vyvíjeli různorodé mechanizmy – pufry agresivního chování (Deryagina, Butovskaya, 1992). Tyto mechanismy nejenom brzdí projevy agrese, ale zároveň jí i zabraňují.

Vytváření specifických sociálních substruktur jako nositelů konfliktů

Ve většině případů jsou potenciálními nositeli konfliktů ti jedinci nebo skupiny, kteří mají za cíl, a jsou také schopni, dosáhnout změny svého sociálního statusu. Mohou to případně být i jedinci nebo skupiny, kteří hájí svoje zájmy a v dané situaci volí metodu „preventivní“ konfrontace nebo hrozby ostatním jedincům ve skupině (obr. 3 a 4). Zřídka jedná o jedince, kteří si ve skupině dlouhodobě udržují určitý sociální status.

Obr. 3. Hrozba. Gorila (Gorilla gorilla). Foto: Jan Kadeřábek.

Obr. 4. Hrozba. Chápan vlnatý (Lagothrix lagotricha). Foto: Jan Kadeřábek.

Koalice a aliance

U vyšších primátů, a to včetně člověka, se v případě konfliktů jedinci sdružují do krátkodobých sdružení typu aliance (například gorily, Gorilla gorilla, obr. 5), zájmových skupin neboli lobby (běžné u člověka), déledobých koaličních skupin, kmenových svazů, nebo se takovou skupinou stává přirozená biologická skupina – rodinný klan (Wrangham et al., 1992).

Obr. 5. Gorila (Gorilla gorilla). Foto: Marina Vančatová.

Do aliancí se mohou jedinci s určitým sociálním postavení sdružovat za určitých specifických podmínek, například při vzniku neočekávané nebo nepředvídané konfliktní situace, nebo napadení skupiny predátorem, i když nemají dlouhodobě shodné zájmy. Prioritním zájmem jedinců ve skupině totiž je mít sociálně stabilní sociální jednotku anebo jednoznačně ovládané teritorium s jasnými pravidly hry jeho obývání. Může tak docházet k dočasnému spojení samců v obraně proti agresorovi, nebo i sdružování samic, když některý ze samců překročí svoje kompetence. Koalice může apelovat i na pomoc svých individuálních spojenců, kteří z nějakých důvodů do konfliktu nevstupují.

Z hlediska hájení dlouhodobějších zájmů, svých i skupinových, vznikají koalice, které mohou mít nejrůznější formu. Jejich členy mohou být i takoví příslušníci jednoho klanu, jejichž zájmy se primárně neshodují. Například může jít o bratry, kteří oba soupeří dlouhodobě o vysoké postavení, ale v dané situaci je pro ně výhodnější se navzájem podporovat (White, 1997).

Rodinné klany

Rodinné klany jsou u vyšších primátů přirozenou sociální strukturou. Mohou se však omezovat pouze na samice, čímž se oproti alianci omezuje efektivita jejich reakcí. U poloopic se takové rodinné klany projevují v matrilineární sociální struktuře, u vyšších primátů také hrají samice ve formování rodinných klanů důležitou roli, ale často, například u šimpanzů, tato struktura závisí i na sociálním statusu příbuzných samců. Ani u antropoidních primátů však nemusí být vazba syna na matku tak silná jako u šimpanzů, takže ve struktuře s filopatrickými samicemi mohou synové dané samice emigrovat a nikdy se nevrátit. Pak je rodinných klan ovlivňován převážně samicemi.

Klanové společenství je obzvláště významné u člověka, kde je v mnoha případech efektivní i v rámci postmoderní společnosti. Klanový systém je vzhledem ke svým členům silně protekční, avšak vůči klanu vyžaduje vysoký stupeň loajality. Některé koaliční struktury napodobují klanový systém včetně jeho restriktivních rysů (například různé elitní spolky typu zednářských lóží anebo mafie). Klanový systém u člověka je velmi efektivní, ale velmi málo přizpůsobivý vůči změnám podmínek podmínkách, a proto se v něm často rozvíjí silný efekt izolacionizmu, včetně xenofobie a agresivního chování. Horské klanové skupiny patří mezi nejsoudržnější a nejbojovnější lidské populace. Ideologie a mnohdy i náboženství je pod kontrolou zvyků skupiny, které se mnohdy formovaly tisíce let.

Použitá literatura a literatura k dalšímu studiu

Deryagina, M.A., Butovskaya, M.L. (1992): Etologija primatov. Izdatelsvo Moskovskogo Universiteta.

de Waal, Frans B.M., 1982. Chimpanzee Politics: Power and Sex among Apes. New York: Harper & Row.

White, F.J., 1997. Comparative socio-ecology of Pan paniscus. In: Great Ape Societies. W.C.McGrew, L.F.Marchant, T.Nishida – eds., pp.29-41. Cambridge: Cambridge University Press.

Wrangham, R.W., Clark A.P., Isabirye-Basuta G., 1992. Female social relationships and social organization of Kibale forest chimpanzees. Pp.81-98 In: Topics in Primatology. Vol.1. Human Origins. T.Nishida, W.C.McGrew, P.Marler, M.Pickford, F.B.M. de Waal – eds. Tokio: University of Tokyo Press.

Zpracovala: Mgr. Marina Vančatová, Katedra obecné antropologie, Fakulta humanitních studií UK v Praze