Miroslav Orel, Věra Facová, Robert Sigmund

Úvod

Lidský mozek je právem považován za nejsložitější objekt v nám známé části vesmíru. Je to fascinující objekt, nad jehož stavbou a funkcí nepřestáváme žasnout. Pochopitelně se ale ani „králi mezi orgány“ nevyhýbají postižení. Psychické poruchy, které s funkcí mozku souvisejí, jsme zpracovali ve zvláštní kapitole. Nyní se podíváme na některá další možná organická onemocnění mozku (opět v maximální míře zestručnění – náš portál není primárně určen pro lékaře).

 

Klasifikace organických postižení mozku

Důsledky, projevy a dopad organického postižení mozku závisí vždy na typu, rozsahu a závažnosti poškození. Není zde však nikdy přímá úměra – i rozsáhlá a devastující poškození mozku mohou mít minimální klinické projevy a naopak organická poškození nevelkého rozsahu se mohou projevovat závažnými důsledky.

Z hlediska rozsahu se může jednat o postižení:

• Lokalizované – omezené na určitou oblast v mozku;
• Generalizované – postihující více oblastí mozku nebo difusně celý mozek.

Vliv na výsledek má mimo vlastního poškození vždy také celkový stav, kondice i věk (jiné jsou důsledky stejného postižení v dětství a jiné v dospělosti nebo ve stáří).

Organická onemocnění mozku zpravidla probíhají ve třech fázích:

1. Akutní fáze – většinou s výraznými projevy.
2. Krátkodobé následky – přetrvávají po dobu řádově týdnů až měsíců.
3. Dlouhodobé následky – zůstávají i po řadě měsíců či dokonce let.

Délka i závažnost jednotlivých fází je značně variabilní. Některé organické poruchy mohou po akutní fázi zcela odeznít.

 

Cévní mozkové příhody

CÉVNÍ MOZKOVÉ PŘÍHODY jsou nejčastějším postižením mozku v naší populaci. Vznikají následkem poruchy krevního zásobení mozku (viz stránky Zobrazování mozku tohoto portálu). Asi v 85 % jsou způsobeny ucpáním cévy trombem (krevní sraženinou) nebo embolem (krevním vmetkem), v 15 % krvácením. Základní klasifikaci ischemických mozkových příhod ukazuje obrázek 1.

Obr. 1. Základní klasifikace ischemických mozkových příhod. TIA, tranzitorní (přechodná) ischemická ataka; RIND, Reverzibilní ischemický neurologický deficit; iktus, mozková mrtvice.

Nedostatečné zásobení krví (a tedy především kyslíkem) způsobuje ischémii mozkové tkáně. Neurony jsou na nedostatek kyslíku velmi citlivé. Dochází ke změnám metabolismu a k odumření mozkových neuronů (obr. 2).

Obr. 2. Spirála sichemické smrti neuronů: 8 s – žádný kyslík; 10 - 12 s – bezvědomí; 30 – 40 s – ztráćí se odezva na EEG; 3 – 4 min – glukóza spotřebována, nekróza; 8 - 9 min – pokud jde o rozsáhlé postižení, následuje smrt (vyjma při hypotermii).

Při odumření neuronů (nekróze) se mrtvé nervové buňky rozpadají – hovoříme o infarktu mozku. Pokud postižený přežije, je odumřelá (nekrotická) mozková tkáň  nahrazena gliální jizvou.

Důsledky mozkové příhody (resp. vzniklého infarktu či infarktů mozkové tkáně) závisí především na lokalizaci a rozsahu ischemické a nekrotické oblasti (oblast ischémie je vždy širší než oblast nekrózy) (obr. 3). Projevují se zejména pestrou neurologickou symptomatickou (poruchami hybnosti, řeči, kožní citlivosti apod.). Některé symptomy vznikající v souvislosti s mozkovou ischemií jsou ireverzibilní (nevratné),  některé částečně přetrvávají a jiné mohou být reverzibilní (vratné). Důsledná péče a rehabilitace má proto význam vždy.

Obr. 3. Schéma ischemického ložiska.

Klinické příklady postižení mozku z cévních příčin ilustrují kazuistiky uvedené na stránkách Zobrazování mozku a Kazuistika: Akutní ischémie mozku tohoto portálu.

 

Úrazy mozku

ÚRAZY MOZKU způsobují přímé mechanické poškození mozkové tkáně. Následně dochází ke krvácení nebo ischémii mozkové tkáně, otoku mozku, popř. infekci a zánětu. Klinické příklady akutní ischémie mozku ilustrují 3 případy uvedené na stránce Kazuistika: Akutní ischémie mozku.

Míra dlouhodobého poškození samotného mozku, mozkových funkcí a psychiky je variabilní – od žádného po smrtelné.

 

Infekční onemocnění mozku

INFEKČNÍ ONEMOCNĚNÍ mozku mohou být způsobeny celou řadou choroboplodných zárodků (patogenů) – bakterií, virů, plísní, aj.

• Meningitidy jsou infekční záněty mozkových plen;
• Encefalitidy jsou infekční záněty mozkové tkáně;
• Meningoencefalitidy jsou kombinace infekčních zánětů mozkových plen a mozkové tkáně.

K poškození mozku dochází jak přímým působením bakteriálních toxinů nebo důsledkem zánětlivých změn, tak např. narušením krevního zásobení, změnou metabolismu apod. Klinické příklady postižení mozku z infekčních příčin ilustruje Kazuistika XI a Kazuistika XII na stránkách Zobrazování mozku tohoto portálu.

 

Nádory mozku

NÁDORY mozku mohou být jak zhoubné – maligní, tak nezhoubné – benigní. Najdeme zde nádory primárně vznikající v oblasti mozku, ale také metastázy nádorů (s primárním ložiskem jinde).

Míra poškození závisí nejen na typu nádoru, ale také na jeho přesné lokalizaci a rychlosti jeho růstu. Jelikož je mozek uzavřen v pevné kostěnné schránce (mozkovně), mohou se i benigní nádory mozku chovat de facto zhoubně – mohou např. utlačovat důležité oblasti a centra.

• Ložisková poškození mozku jsou dána přesnou lokalizací a velikostí nádoru.
• Generalizovaná poškození mozku se rozvíjejí především vlivem zvýšeného nitrolebečního tlaku (v důsledku růstu nádoru), sekundárně se objevujícím otokem mozku, změnou průtoku krve atd.

Příklady klinických nálezů při nádorových onemocněních mozku ukazují Kazuistiky XV – XVII na stránkách Zobrazování mozku tohoto portálu.

 

Epilepsie

EPILEPSIE představuje různorodou skupinu onemocnění. Jejich podkladem je organické postižení mozkové tkáně. Etiologie i projevy epilepsie jsou velmi pestré.

Epileptické záchvaty mohou mít různý charakter. Vznikají na základě abnormální, patologické elektrické aktivity určité skupiny neuronů, která může zůstat lokalizovaná nebo se rozšiřuje do více mozkových oblastí nebo dokonce do celého mozku. Ložisko takového „zdroje“ epileptických výbojů se označuje jako epileptogenní ložisko.

Za vznikem epileptogenního ložiska mohou stát drobná poranění (mikrotraumata) mozkové tkáně, ke kterým může dojít např. při porodu, úrazy hlavy, v důsledku účinku řady neurotoxických látek (včetně např. alkoholu), některých infekcí apod. Konkrétní vyvolávající činitel se mnohdy vůbec nepodaří zjistit.

Parciální epileptické záchvaty (Jacksonovy) vznikají a zůstávají v ohraničené oblasti mozku. Mohou se projevovat pestrými příznaky (podle lokalizace epileptogenního ložiska):

• příznaky motorické – většinou v podobě křečí určité části těla
• příznaky senzitivní – např. pocity brnění či pálení v určité části těla
• příznaky senzorické – projevující se jako zrakové, sluchové, čichové a jiné halucinace
• příznaky vegetativní – spojené se změnami vegetativních funkcí
• příznaky psychické – představujícími změny psychických funkcí

Generalizované epileptické záchvaty se rozšiřují na celý mozek a ovlivňují významně celé tělo, postihují významně zejména motoriku a vědomí.

• Absence typické pro dětský věk jsou vesměs nenápadné záchvaty spojené především s krátkodobou změnou vědomí.
• Grand mal (velký epileptický záchvat) je provázen ztrátou vědomí. Před záchvatem se nepravidelně setkáváme se senzitivně-senzorickými halucinacemi (v podobě záblesků světel a barev, kterým říkáme aura). Při záchvatu se dotyčný nejprve kácí k zemi a na prvotní fázi tonických křečí navazuje fáze klonických křečí. Doprovodem bývá inkontinence, pokousání jazyka. Hrozí poranění v důsledku pádu. Na období záchvatu bývá většinou amnézie.

Při epilepsii se můžeme setkat s následnými změny psychiky, chování a osobnosti. Objevuje se např. inhibice emočních projevů, negativní či depresivní ladění, vyšší dráždivost, impulzivita a emoční labilita, dále se můžeme setkat s postižením paměti, poruchami řeči a učení, menší pružností myšlení apod.

 

Roztroušená skleróza

ROZTROUŠENÁ SKLERÓZA (RS) je chronické progredující demyelinizační onemocnění, které postihuje mozkové a míšní neurony. V důsledku autoimunitních pochodů dochází k rozpadu myelinových pochev nervových vláken (vznikají ložiska demyelinizace).

Projevy a důsledky roztroušené sklerózy závisejí na přesné lokalizaci jednotlivých ložisek demyelinizace, které mohou být solitérní nebo mnohočetná. Postižena může být jak motorika, tak senzitivita nebo smyslové vnímání.

Jednotlivá propuknutí příznaků (ataky choroby) se často střídají s obdobími ústupu příznaků (remise choroby). Doprovodná bývá únava, emoční labilita až neadekvátnost emočního prožívání, sklon k depresivnímu ladění apod., poruchy pozornosti a kognitivních funkcí. Dlouhodobá prognóza není vesměs příznivá – konečné důsledky pokročilé RS mohou být lehkého stupně, ale mohou také zahrnovat imobilitu a úplnou ztrátu soběstačnosti.

Příklad klinického nálezu při onemocnění roztroušenou sklerózou ukazuje Kazuistika XIV na stránkách Zobrazování mozku tohoto portálu.

 

Použitá literatura a literatura k dalšímu studiu

Atkinsonová, R. a kol. (2003). Psychologie. Praha: Portál.

Barlow, D. H., ed. (2008). Clinical Handbook of Psychological Disorders. New York: Guilford Press.

Hales, R. E., Yudofsky, S. C., eds. (2003). Textbook of Clinical Psychiatry. Washington:

Höschl, C., Libiger, J., Švestka, J. (2004). Psychiatrie. Praha: Tigris.

Kay, J., Tasan, A. (2006). Essentials of psychiatry. Chichester, England, John Wiley & Sons.

Koukolík, F. (2002). Lidský mozek. Praha: Portál.

Koukolík, F. (2008). Mozek a jeho duše. Praha: Galén.

Koukolík, F. (2003). Já – o vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování. Praha: Karolinum.

Koukolík, F. (2006). Sociální mozek. Praha: Karolinum.

Králíček, P. (2002). Úvod do speciální neurofyziologie. Praha: Karolinum.

Mumenthaler, M., Mattle, H. (2001). Neurologie. Praha: Grada Publishging.

Mysliveček, J. (2003). Základy neurověd. Praha: Triton.

Orel, M. a kol. (2012). Psychopatologie. Praha: Grada.

Raboch, J., Zvolský, P. et al. (2001). Psychiatrie. Praha: Galén – Karolinum.

Raboch, J., Pavlovský, P. (2003). Psychiatrie. Praha: Triton.

Rahn, E., Mahnkopf, A. (2000). Psychiatrie. Praha: Grada Publishing.

Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (1995, 1997). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada.

Svoboda, M., ed. (2006). Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál.

Vágnerová, M. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál.

Vokurka, M., Hugo, J. (2002). Velký lékařský slovník. Praha: Maxdorf.

Vokurka, M., Hugo, J. (2004). Praktický slovník medicíny. Praha: Maxdorf.