Hierarchie potřeb Abrahama Harolda Maslowa
Americký psycholog, který se stal v 60. letech vůdčí osobností humanistické psychologie, která je označována „třetí silou“ v opozici vůči behaviorismu i psychoanalýze. Přichází s novým komplexním pojetím hierarchie potřeb, kterým přispěl k velmi volnému používání pojmu potřeba v současné psychologii (Plháková, 2004). Celý systém popisuje v knize Motivace a osobnost, vydané v roce 1954. Hlavním nosným pilířem teorie je myšlenka, že jádro lidských potřeb je biologicky determinované, ovšem s vrozenými potenciály dalšího rozvoje a formováním vnějšími vlivy. Zde narážíme na potřebu seberealizace či sebeaktualizace. Maslow vychází především ze zkoumání zdravých a silných osob, což je často kritizováno.
Maslow zformuloval teorii lidské motivace, ve které jsou mnohotvárné lidské potřeby uspořádány do hierarchické pyramidy (viz obr. 1). Rozlišuje nižší princip homeostáze od vyššího principu růstu a tento rozdíl tvoří základ jeho dělení potřeb na:
- nižší deficitní potřeby (tzv. D-potřeby) – sem řadíme „základní“ fyziologické potřeby a potřeby bezpečí. Jsou to ty, které vyplývají z nějakého zřejmého nedostatku => „deficit v člověku“. Pokud jsou D-potřeby uspokojené (alespoň částečně), objevují se
- vyšší potřeby (tzv. B-potřeby, metapotřeby) – sem řadíme růstové potřeby, jako např. potřeba lásky, sounáležitosti a uznání, které vyrůstají z lidské potřeby určitého sebepřesahu. Při jejich uspokojování se jejich intenzita nesnižuje, ale spíše roste. Podle Homoly (2003, s. 126) „Seberealizující lidé jsou, podle Maslowa, motivováni něčím vyšším, než jsou prosté fyziologické a sociální potřeby, mají pocit vlastní ceny a sebeúcty, pocit, že někam patří a mají někde své kořeny“. Do potřeb sebeaktualizace bývají také zahrnuty potřeby vědění, porozumění a estetické potřeby (Plháková, 2004). Pokud bychom nazírali na výběr uspokojení potřeb jako na konflikt mezi rozhodováním, zda uspokojit potřebu nižší úrovně nebo úrovně vyšší, je zřejmé, že z důvodu biologicky determinované myšlenky fungující na principu homeostázy člověk upřednostní potřeb nižší. Maslowova teorie však uvádí mnohé příklady, kdy tomu tak není. Poukazuje zejména na volbu vyššího cíle, často při současném zamítnutí nebo dokonce obětování životně důležitých obsahů a potřeb (např. chudí a chronicky vyhladovělí lidé volí hladovku, aby dosáhli jistého vyššího cíle – zlepšení sociálních podmínek nebo dosažení ideálů apod.). Rovněž poukazuje na vysoký výskyt sebevražd mezi příslušníky vyšších sociálních vrstev, kterým jsou pravidelně uspokojovány všechny homeostatické potřeby, avšak chybí jim kompas, vize do budoucna, ideály. Jak uvádí Cakirpaloglu (2004, s. 262), „Mnozí z humanistických a existenciálních psychologů tvrdí, že uspokojení všech základních potřeb neřeší automaticky problém identity, systému hodnot, vnitřní volby k životu, životního stylu“. Jinými slovy, Maslow pod pojmem seberealizace zdůrazňuje proces naplnění lidských potenciálů člověka a jeho nejvyšších potřeb, cílů, hodnot.
Komplexní teorie motivace Henryho Murraye
Autorem této teorie je americký psycholog, který pojem potřeba používá jako synonymum pro pud a velmi přispěl k tomu, že pojem potřeba získal v psychologii tak významné místo. Murray byl přesvědčen, že správné pochopení chování se dá dosáhnout pouze pomocí kompletního a podrobného sledování jednotlivců (Hall a Lingey, 2002). Sám Murray, jak uvádí Plháková (2004, s.366), definuje potřebu „jako konstrukt označující sílu (jejíž fyzikálně chemická povaha je neznámá) v oblasti mozku, která organizuje vnímání, myšlení, snažení a jednání v určitém směru s cílem změnit existující neuspokojivou situaci. Zde je nutno zdůraznit, že je rozdíl mezi potřebami a chtěním. V díle Výzkumy osobnosti (Explorations in personality) z roku 1938 dělí Murray potřeby do dvou hlavních skupin, a to na primární a sekundární (viz ODKAZ - MOTIVY, JEJICH FORMY DRUHY A TŘÍDĚNÍ). Dále ve své teorii vymezuje interakci mezi potřebou a tlakem. Výsledný pojem nazývá téma.
POUŽITÁ LITERATURA
CAKIRPALOGLU, P. (2004). Psychologie hodnot. Olomouc: Votobia.
HALL, C.S, LINDZEY, G. (2002). Psychológia osobnosti. Bratislava: SPN.
HOMOLA, M.(1997). Motivace lidského chování. Praha: SPN.
PLHÁKOVÁ, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.
