Úvod

Otázky mezidruhové komunikace vždy vyvolávaly velký zájem jak laiků, tak vědců. Podíváme-li se do živočišné říše, zjistíme, že ke kontaktům mezi zvířaty různých druhů nedochází vždy jenom na základě vztahu kořisti a predátora, případně vztahů parazitických nebo symbiotických. Existují i jiné vztahy, které jsou užitečné pro oba (nebo i více než dva) komunikující druhy.

Reakce na signály tady a teď

Je známo, že různé druhy kočkodanů, které obývají různá patra stromů, jsou schopné reagovat na poplašné signály kočkodanů jiných druhů a chovat se adekvátně těmto signálům. Například druh obývající vršek koruny stromu reaguje na dravé ptáky, kteří se živí opicemi, a vydává poplašné zvuky. Druh kočkodana žijící uprostřed koruny oznamuje přítomnost predátorů na stromě a druh kočkodanů žijící v přízemních patrech pralesa zase upozorňuje ostatní na hada nebo šelmu. Takové chování je užitečné pro všechny druhy kočkodanů a zvířata všech těchto druhů rozumějí poplašným signálům navzájem.

Známe i příklady chování, které se nezdají být nějak užitečné pro zúčastněné druhy, nicméně i v těchto případech spolu zvířata různých druhů navzájem komunikují, aniž by to přinášelo nějaký prospěch pro přežití jedinců.

Například Jane Goodall popisovala společné hry mláďat paviánů a šimpanzů obývajících stejné lokality v rezervaci Gombe v Tanzanii. Jsou známé společné skupiny mladých opic různých druhů nebo i rodů primátů, které spolu komunikují po celou dobu společného soužití ve skupině.

Ve Skotsku používají chovatelé ovci jako pomocníky psy borderkolie, se kterými komunikuji na blízkou vzdálenost pomocí slovních pokynů, na velkou vzdálenost pak různými typu hvizdů. Prakticky tak tito psi rozumějí dvěma různým typům jazyka.

Ale všechny tyto příklady ukazují, že zvířata reagují tady a teď. Mohou si ale některé druhy zvířat osvojit základy jazyka jako prostředku komunikace, řeči s jejími pravidly, abstraktními symboly a gramatikou?

Komunikace člověka s lidoopy

V padesátých letech minulého století se manželé Hayesovi snažili naučit šimpanze Vicki používat mluvenou angličtinu. Za čtyři roky experimentu se Vicki naučila jenom čtyři slova – papa, mama, cup (hrneček) a up (nahoru). Příčinou je, že jiný typ vokálního traktu, přesněji tvar larynxu a jeho poloha, neumožňuje současným lidoopům používat mluvenou lidskou řeč.

Průlomem v mezidruhové komunikaci především s lidoopy byly práce řady amerických a japonských vědců studujících primáty. Zcela zásadní byla práce manželů Gardnerových se šimpanzicí Washoe, která se naučila používat základy lidské řeči, ale nikoliv v mluvené, nýbrž v posunkové řeči, tedy řeči, kterou používají sluchově postižení lidé. Jde o to, že ve společenství šimpanzů v přírodě tyto zvířata běžně využívají gesta ve své komunikaci, a proto je pro šimpanze takový typ komunikace v podstatě přirozený.

Vždy, kdy uvažujeme o možnosti mezidruhové komunikace, musíme najít cestu, která je adekvátní pro oba zúčastněné druhy (jako gesta pro člověka a šimpanze) nebo vytvořit umělý jazyk, který jsou schopni zvládnout představitelé obou komunikujících druhů, anebo najít takové technické prostředky, které by takovou komunikaci umožnili.

Převratné výsledky s Washoe vyvolaly celou řadu experimentů s jinými druhy lidoopů, které umožnily pochopit možnosti lidoopů komunikovat s člověkem nejenom na základě příkazů a odpovědí, ale i na základě pochopení určitých pravidel řeči. V práci s Washoe pak pokračoval Roger Fouts.

David a Ann Premackovi pracovali se samicí šimpanze Sárou narozenou v přírodě. V tomto případě nebyl jako prostředek použit pro mezidruhovou komunikaci jazyk sluchové postižených. Byl vytvořen umělý jazyk, kdy se Sarou komunikovali pomoci plastových žetonů, které se lišily formou, barvou a velikostí. Pomocí magnetů se tyto žetony daly skládat do řad na tabuli. Každý žeton měl funkci jednotlivého slova. Tyto žetony nijak nepřipomínaly slova, která představovaly. Například, znak pro jablko představoval modrý trojúhelník. Některé žetony měly abstraktní význam, například „prosba“, „podmínění“ (jestli – tak), znak pro zápornou odpověď atd. Celkem si Sára osvojila 120 symbolů a mohla pomocí jejich různých kombinací odpovídat na otázky anebo plnit pokyny.

Duane Rumbaugh s kolegy v Yerksově primatologickém centru použili pro výzkum jazykových schopností šimpanze Lany počítačový jazyk „Yerkish“. Lana mohla sama sestavovat fráze a opravovat je na displeji. Pokud byl pořádek slov správný, počítač vydával Laně nápoje, ovoce, pouštěl hudbu a obrázky.

Herbert Terrace používal v experimentech se samcem šimpanze Nimem také jazyk sluchově postižených (ASL). V jeho experimentech ale Nim nepoužíval složité kombinace slov, většinou tyto kombinace měly pouze dvě slova. Pořadí slov také nebyl dodržován podle zásad gramatiky. Proto H. Terrace byl, zvlášť ze začátku, velice skeptický k pokusům ostatních kolegů v této oblasti a teprve po dlouhé době připustil, že z metodologického hlediska učení Nima neprobíhalo vždy tak, jak by mělo.

Knihy podrobně analyzující postoje obou výzkumných směru, tedy skupin badatelů zastávajících protikladné postoje k otázce používání jazyka lidoopy, byly přeloženy do češtiny, a čtenář si může sám udělat představu o tom, který z nich je blíže k pravdě (Terrace, 1985; Fouts a Mills, 2000).

Zcela fascinující výsledky v experimentech zaměřených na mezidruhovou komunikaci prokazují šimpanzi bonobové.

Nejpopulárnější a nejznámější z nich, samec bonobo Kanzi, komunikuje se svou cvičitelkou Sue Savage-Rumbaugh pomocí lexigramu na speciální tabuli v jazyce „Yerkish“. Zároveň však Kanzi rozumí mluvené angličtině a je schopen plnit pokyny, pokud je slyší, i bez použiti lexigramu (Například, „Dej klíče do ledničky“, „Natoč vodu do hrnce“, „Dej injekci pejskovi“ atd.). V těchto experimentech jsou také velice úspěšní další 4 bonobové a 5 šimpanzů učenlivých.

Bonobové byli schopni adekvátně používat až 400 různých znaků. Jsou schopni roztřídit obrázky předmětů a pokud slyší odpovídající slovo ve sluchátkách, nemusí přitom vidět, jak na ně člověk mluví. Například, když slyší ve sluchátkách slovo „banán“ nebo „cibule“ vybírají z řady obrázků odpovídající kartičku se zobrazením banánu nebo cibule. Experimentátor, který se nachází v místnosti, neví, jaký pokyn do sluchátek bonobo dostává, a pouze potom kontroluje zase ve svých sluchátkách, zda odpověď byla správná.

Šimpanzi učenliví v tomto pokusu chybují častěji než bonobové. V případě, že šimpanz může vidět, jak slovo vyslovuje experimentátor, a nejenom jej slyšet, se počet chyb výrazně snižuje.

Kromě šimpanzů a bonobů byly i ostatní druhy velkých lidoopů schopny si osvojit základy komunikace s člověkem buď pomocí jazyka sluchově postižených, nebo umělého jazyka („Yerkish“). Například orangutan Chantek používá do 150 znaků, je schopen adekvátně použít pojmy „špatně“ nebo „dobře“. Nakonec i největší druh lidoopů, gorila nížinná, je také schopen používat jazyk sluchově postižených, komentovat děje kolem sebe a komunikovat s lidmi. Jsou to především gorily Koko a Michael. Koko zná více než 1000 slov a pravidelně za pomoci své vychovatelky F. Patterson „chatuje“ na internetu a odpovídá na otázky lidem z celého světa v přímém přenosu.

Rozbor 1

Všechny tyto experimenty ukazují na možné způsoby mezidruhové komunikace s člověkem, zároveň ale přinášejí mnoho otázek. Především zda podobná komunikace má znaky užívání jazyka, pochopení gramatiky atd. Častá omezení, která existují v komunikaci se zvířaty, jsou spíše dána podmínkami experimentu než schopnostmi zvířat adekvátně reagovat. K pochopení těchto otázek pomáhají doplňující experimenty, zaměřené na kognitivní schopnosti zvířat.

Podrobné analýzy ukazují, že lidoopi jsou schopni kombinovat různá slova pro označení pojmů, což odpovídá produktivitě jazyka. Například, Washoe kombinovala slova „candy drink“ (bonbon pití) pro označení melounu, nebo „water bird“ (voda pták) pro označení labutě. Všichni lidoopi z výše popsaných experimentů byli schopni popsat děj nebo předmět, které nejsou momentálně v jejich okolí, nebo i děj, který se neodehrává v současnosti. To znamená přemisťování nebo přeřazování v jazykové struktuře. Pravě na základě přemisťování nebo přeřazování vzniká podle názoru mnoha lingvistů gramatika jako struktura, která podporuje organizaci myšlenkových procesů tak, aby komunikaci zbavila vazby na existenci děje v daném momentě. Pro tento účel musí být určena struktura věty, ve které musí být v určitém pořadí organizovány takové složité kategorie, jako je subjekt děje, místo, kde děj probíhá, subjekt, na který je děj zaměřen, atd.

Například lidoopi skoro vždy správně používali slovosled při popisu obrázku (například, „kočka kousat pes“ nebo „pes kousat kočka“). Nakonec se i další pojmy jazyka, jako je kulturní posloupnost, předávání kulturních návyků, projevily u všech studovaných druhů lidoopů, kteří dokázali nejenom komunikovat se svými cvičiteli, ale používat ASL nebo Yerkish mezi sebou navzájem a učit se znakům těchto jazyků mezi sebou.

Komunikace člověka s jinými druhy zvířat

Komunikace s jinými druhy zvířat, které nepatří do řádu primátů, ukazuje, že při výběru správného způsobu jsou i zde fascinující možnosti pro mezidruhovou komunikaci. Například při práci s delfíny byla používána jako prostředek pro komunikaci gesta. Každé gesto odpovídalo jednomu předmětu nebo manipulaci s těmito předměty. Experimentátor stál na kraji bazénu a za pomoci gest dával delfínům instrukce, například ponořit se pro kolečko, zvednout ho ze dna bazénu, položit ho svrchu na míč. Pořadí toho, co delfíni dělali odpovídalo pořadí slov ve frázích – pokynech, které dostávali od cvičitele.

Analýza ukázala že delfíni jsou stejně jako lidoopi schopni reagovat na syntaktické vztahy ve větách.

V posledních letech se velice úspěšně vyvíjí výzkum směřovaný na použití různých gest ke komunikaci s jinými druhy zvířat. Například psi nemusí reagovat jen na sluchové povely, jsou schopni pomoci ukazovacího gesta správně určit místo, kde je schován nějaký předmět. Podobné výsledky jsou známy i při komunikaci s koňmi.

Práce I. M. Pepperbergové s papouškem Alexem

Irene M. Pepperbergová začala svůj výzkum v roce 1977 s ročním samcem papuškem Alexem. Spojením předchozích poznatků sociální komunikace u papoušků, sociálního učení u lidí a možnostmi laboratorního testování vytvořila několik specifických technik a pravidel učení papoušků, například metodu „Model/Rival“. Jde o trojsměrnou interakci mezi dvěma lidskými mluvčími a ptačím subjektem (obr. 1). Tato metoda je používána v případě, kdy je papoušek seznamován s novým předmětem a novými pojmenováními = jmenovkami (label). Dva lidští trenéři mají různé role – učitel vyučuje papouška i druhého člověka/žáka. S ním papoušek soupeří o učitelovu pozornost a může sledovat modelové situace.

 

Obr. 1. Ilustrace metody „Model/Rival“.

Během následujících téměř tří desítek let se papoušek Alex dokázal zmíněnými technikami naučit úkoly, které se zdály být za hranicemi možností všech živočišných druhů s výjimkou člověka a lidoopů.

Alex se naučil jmenovky pro více jak 35 různých objektů. Funkčně používá „ne“ („no“) a fráze jako „pojď sem“ („come here“), „chci …“ („I want …“) a „chci jít …“ („Wanna go …“), kde doplňuje příslušné jmenovky pro objekty a místa. Naučil se jmenovky pro 7 barev, rozpoznává 5 různých tvarů podle počtu hran (až osmihran). Rozlišuje a pojmenovává množství až do 6. Všechny vokální jmenovky používá pro správnou identifikaci, požadování, odmítnutí, kategorizování a kvantifikaci více jak 100 různých objektů. Jeho přesnost byla v průměru 80 %. Naučil se kategorizovat objekty podle dotazů „Jaká barva?“ („What color?“) či „Jaký tvar?“ („What shape?“). Naučil se též abstraktním pojmům jako „stejné“ („same“), „různé“ („different“) a „žádné“ („none“) (Brejcha, 2002).

Rozbor 2

Zdá se že mnoho „adekvátních“ příkladů použití pojmu, slov a vět u tohoto papouška, ale i jiných druhů zvířat, je založeno na asociačním učení. Papoušci jsou schopni v určitých situacích podle pozorovatelů používat adekvátní výrazy, je ale diskutabilní, zda vůbec rozumí nebo vědí, co ten který pojem znamená.

Například I. M. Pepperbergová často po večerech, kdy se loučí s Alexem, říká, že půjde na večeři, půjde do restaurace, atd. Alex často používá tato slova, spojená s večerním umístěním do klece, s mazlením a loučením (Pepperberg, osobní sdělení). Může na základě asociace opakovat slova, která často spojuje s danou situaci. Ale ve skutečnosti neví, co to je restaurace, nebo co to je jít někam na večeři. To ale nijak neprotiřečí tomu, že papoušek je schopen komunikovat s člověkem, ani tomu, že některé mechanismy učení jsou podobné jako u lidí – i dítě se často učí za pomoci asociace.

Použitá literatura a literatura k dalšímu studiu

Brejcha, J. (2002). Případ Alex. Bakalářská práce (Bakalářské studium humanitní vzdělanosti na FHS UK).

Fouts, R., Mills, S.T., 1997. Next of kin: Chat chimpanzees have taught me about who we are. Washington, 1997. (Český překlad: Fouts R, Mills S. T.: Nejbližší příbuzní: Co jsem se od šimpanzů dozvěděl o nás. Mladá fronta, Praha, 2000.)

Goodall, J., 1986. The Chimpanzees of Gombe: Patterns of behavior. Cambridge: Harvard University Press.

Hayes, K., Hayes, C., 1951. The intellectual development of a home-raised chimpanzee. Proc. Am. Phil.Soc., Vol.95, pp.105-109.

Herman, L.M., 1986. Cognition and language competence in bootlenosed dolphins. Dolphin cognition and behaviour. N.Y.: Hillside. Pp.221-252.

Miles, H.L.W.,1993. Language and the orang-utan: The old „person“ of the forest. The Great Ape Project: Equality betone humanity. N.Y.: St. Martin’s press, pp.42-57.

Patterson, F., 1979. Talking gorillas as informants: Question posed by Jame Goodall regarding wild chimpanzees. Gorilla, Vol.2., 1-2.

Pepperberg, I. M. (1999). The Alex Studies – Cognitive and Communicative Abilities of Grey Parrots. Cambridge, MA: Harvard University Press.

Premack, D., 1971. Language in chimpanzee? Science, Vol.172: 808-822.

Reznikova, Z.I., 2005. Intelekt a jazyk zvířat a člověka (ruský). Pp.197-200. Akademkniga, Moskva.

Rumbaugh, D.M., 1977. Language learning by a chimpanzee. N.Y.: Acad.Press, 250 pp.

Savage-Rumbaugh, S., Lewin R., 1994. Kanzi: The ape at the brink of the human mind. N.Y.: Wiley &Sons.

Sheldrake, R., Morgana, A., 2003. Testing a Language – Using a Parrot for Telepathy. Journal of Scientific Exploration 17: 601-615

Terrace, H.S., 1979. Nim. N.Y.: Knopf. (Český překlad: Terrace H. S.: Šimpanz Nim. Mladá fronta, Praha, 1985.)

Zpracovala: Mgr. Marina Vančatová, Katedra obecné antropologie, Fakulta humanitních studií UK v Praze