Miroslav Orel, Věra Facová, Robert Sigmund

Úvod

Vše, co je spojeno s lidským bytím ve zdraví i nemoci, je třeba sledovat, pojímat, popisovat a hodnotit vždy z řady „zorných úhlů“. Daný postoj zohledňuje také náš interdisciplinární portál. Příčiny změněného duševního stavu jsou pestré a mnohotvaré. V některých případech se uplatní jediná vyvolávající příčina, častěji jde však o kombinaci multifaktoriálního působení více faktorů.

Komplexní aspekty vzniku duševních poruch

V oblasti vzniku duševních poruch musíme brát v potaz stránku biologickou (tělesnou), psychickou (duševní), sociální (interpersonální – vztahovou) a dále i přesahovou (transcendentální – duchovní – spirituální). Při tom je u konkrétního jedince třeba zohlednit také čas a prostor a širší okolnosti epochy, místa, kultury, společnosti a doby.

Konkrétní stav vesměs vyžaduje zaměření na určitou oblast (např. akutní úraz zdůrazní potřebu péče na tělesné úrovni). Zohlednění všech uvedených rovin v celkové péči je však vždy výhodné a funkční – označujeme jej jako komplexní či celostní přístup. Vyplatí se na něj nezapomínat a zohledňovat jej v péči o nemocné.

Biologické stránky vzniku duševních poruch

Základem stavby a funkce našeho těla je beze sporu genetická informace. GENETICKÉ PŘÍČINY jsou sledovány u řady psychických chorob – byly prokázána např. u mentálních retardací. Věda je zaměřena na hledání specifických genetických dispozic způsobujících např. schizofrenii, depresi aj. diagnostické jednotky. Společným vlivem většího počtu genů (polygenně) je vytvářena určitá dispozice – předpoklad ke vzniku a rozvoji některých duševních poruch. Změny se ale mohou týkat také jednoho jediného genu (monogenně). Konkrétní vliv a podíl genů na různých typech duševních onemocnění je přitom různý. Na konečném výsledku se podílí jak genetický základ, tak prostředí.

Mezi ENDOGENNÍ FAKTORY (působící uvnitř organismu) bychom mohli řadit např.  onemocnění, postihující mozek primárně (např. mozkové nádory, ischemie mozkové tkáně) nebo také sekundárně (v důsledku onemocnění metabolických, endokrinních, systémových apod.).

• Slovo endogenní znamená „vnitřního původu“. Je odvozeno z latinského endogenēs, ve kterém najdeme řecké slovo endon – v, uvnitř, vevnitř a slovo gennān / gignesthai – plodit, vznikat, dát vniknout.

Příčiny duševních poruch na tělesné úrovni jsou dále hledány na úrovni vzájemných INTERAKCÍ tří regulačních, informačních, koordinačních a intergrujících soustav – SOUSTAVY NERVOVÉ, HORMONÁLNÍ A IMUNITNÍ.

Svou roli hraje jak morfologická stavba, tak funkce a složité PROPOJENÍ MOZKOVÉ NEURONÁLNÍ SÍTĚ (včetně kvality a kvantity synaptického spojení, koncentrace mediátorů, funkčnosti a množství receptorů atd.).

Mezi možné příčiny psychických poruch patří nepochybně řada EXOGENNÍCH FAKTORŮ charakteru fyzikálního (úrazy, určité typy záření apod.), chemického (toxiny, léky, návykové látky apod.) či biologického (bakteriální a virové infekce, paraziti).

• Pojem exogenní je označením „zevní původu“. Vznikl složením slov exōgenes, které tvoří řecká slova exō – ven, vně a gennān / gignesthai – plodit, vznikat, dát vniknout.

Psycho-sociální aspekty vzniku duševních poruch

Mezi lidmi existují výrazné rozdíly v otázkách vnitřních psychických dispozic ke vzniku duševních poruch. Svou roli hrají jak individuální osobnostní vlastnosti, vlohy a charakteristiky, tak sociální – vztahová oblast. Individuální psychické vlastnosti, konflikty, stres, frustrace či traumatické události a také sociální souvislosti psychické zdraví výrazně ovlivňují a mohou přímo zhoršovat, udržovat i podmiňovat duševní poruchy u konkrétního jedince.

Použitá literatura a literatura k dalšímu studiu:

Baštecký, J., Šavlík, J., Šimek, J. (1993). Psychosomatická medicína. Praha: Grada Avicenum.

Baštecká, B. a kol. (2003). Klinická psychologie v praxi. Praha: Portál.

Baštecká, B., Goldmann, P. (2001). Základy klinické psychologie. Praha: Portál.

Baštecká, B., ed. (2009). Psychologická encyklopedie – aplikovaná psychologie. Praha: Portál.

Hales, R. E., Yudofsky, S. C. Talbott, J. A. (1999). Textbook of psychiatry. London, Washington: American Psychiatric Press.

Praško, J. a kol. (2011). Obecná psychiatrie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Svoboda, M., ed. (2006). Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál.

Vágnerová, M. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál.

Hales, R. E., Yudofsky, S. C., eds. (2003). Textbook of Clinical Psychiatry. Washington:

Höschl, C., Libiger, J., Švestka, J. (2004). Psychiatrie. Praha: Tigris.

Orel, M. a kol. (2012). Psychopatologie. Praha: Grada.

Raboch, J., Zvolský, P. et al. (2001). Psychiatrie. Praha: Galén – Karolinum.

Raboch, J., Pavlovský, P. (2003). Psychiatrie. Praha: Triton.

Rahn, E., Mahnkopf, A. (2000). Psychiatrie. Praha: Grada Publishing.