Úvodem

V textu jsou užity některé zkratky:

• Tv – Je myšlena školní Tv a v termínu uvažujeme nejen vyučovací jednotky, ale i další povinné či doporučené formy.
• PAS – Pohybové aktivity a sport. Protože psychologie (a text) uvažuje obecně různé možnosti pohybových aktivit, přičemž i termín sport se dnes nechápe jen jako vrcholový, soutěžní, ale jako sportovní činnosti různého obsahu a různé výkonnostní kvality, sjednocujeme tento obecnější přístup zkratkou PAS.
• RUT – Jelikož principy psychologie sportu (a tudíž text) se týkají jak rodičů, kteří ovlivňují celoživotní zaměření jedinců od útlého věku, učitelů, pro něž je text určen prioritně, ale i trenérů, neboť řada učitelů je současně v pozici trenérů přípravek a družstev mládeže, je užita pro zjednodušení zkratka RUT, která vyjadřuje i podstatné spojení triumvirátu rodič-učitel-trenér. Slovo vychovatel má v našem jazyce specifický obsah a slovo „edukátor“, užívané v těchto případech jako termín obecný, mi připadá příliš neosobní a umělé.
• APA – Aplikované pohybové aktivity. PAS v prostředí jedinců z minoritních skupin, s jedinci „odlišnými“, kdy dochází k přizpůsobení některých způsobů komunikace, pomůcek, forem práce, apod.

V textu je užívána gramatika rodu mužského, což v rodovém deklinačním jazyce usnadňuje jednodušší větné formulace. Míníme tím ovšem obě pohlaví, a to jak ve vztahu k žákům – žákyním, tak ve vztahu k učitelkám-učitelům, trenérkám-trenérům. V příkladech pak užíváme plurál my (my, jak to vnímáme). Používáme i výrazy lidové či zlidovělé, nebo dokonce ty, které jsou vlastní sportovnímu prostředí. Tímto vědomým porušením spisovného jazyka chceme minimalizovat připomínky veřejnosti, že psychologové si libují v cizích slovech a není možné jim rozumět.

Doufám, že textu, a zvláště pak příkladům kurzívou, porozumíte.

Obecné principy klasifikace sportovních činností

Různá tradiční dělení PAS vymezují sporty dle sezóny (zimní – letní, což už v dnešních umělých podmínkách mnohdy neplatí), na individuální a kolektivní (týmové), ovšem nevystihují specifický vztah PAS mezi psychikou a motorikou. Tento vztah obsahuje některé komponenty společné, jako i ostatní činnosti, prováděné na vrcholové úrovni: tj. fyzickou způsobilost, kapacitu dovedností či znalostí, kvalitu analyzátorů a schopnost percepce (nebo náhradních mechanismů percepce), volní úroveň (výkonovou motivaci, vytrvalost, apod.). I vrcholový houslista musí být vytrvalý, koncentrovaný, stejně jako student Tv, chce-li uspět u zápočtu, stejně jako sportovec, chce-li uspět ve vrcholové soutěži.

Mimo obecné komponenty však různé PAS činnosti kladou nároky specifické ve vztahu k charakteru PAS.

Co je určujícím kritériem pro to, abychom mohli formulovat typické nároky na psychiku jedince? Kde to zjistíme ? (Pravidla, případně soutěžní řád.)

• Podmínky, v nichž se činnost odehrává, druh (typ) prostředí, pomůcek, apod. Ty mohou být:
  • Umělé, standardní;
  • Přirozené, přírodní, s převahou činností v terénu;
  • Typicky sociální.
• Nároky na somatickou kapacitu, na fyziologickou kapacitu (charakteristiky rychlostní, vytrvalostní, silové, případně kontraindikace);
• Nároky na psychiku: tlak prostředí (umělého, přírodního, sociálního), přičemž hlavní princip hlavní princip spočívá ve třech dimenzích:
  • Typ koncentrace a volního úsilí:
    • Úzká, maximální, s různým charakterem zátěže cirkulorespirační;
    • S přepojováním pozornosti na detail a celek, s cirkulorespirační zátěží.
  • Rozhodovací procesy ve vztahu k vyhodnocení situace:
    • Ve vztahu k sobě samému;
    • Ve vztahu k soupeři či spoluhráčům, včetně výběru pohybového aktu a realizace, a to v kooperaci či kompetici.
  • Poslední fáze motorického učení: Proporce automatismu a plasticity, tudíž dvě varianty řešení:
    • Učení směrem do hloubky, precizní provedení dovednosti;
    • Zafixování principu, algoritmu, učení v kontextech a ve variabilních plastických situacích.
• Specifika sociální, spočívající v tom, zda se jedná o PAS rekreační, o trénink od dětství po sport vrcholově prováděný.

• Senzorické
• Esteticko-koordinační;
• Funkčně-mobilizační:
  • Krátkodobé;
  • Dlouhodobé;
• Rizikové;
• Anticipační:
  • Individuální;
  • Týmové;
  • S převahou mentální strategie.

• Fyziogram (somatotyp, fyziologické nároky, BMI);
• Fenomény nových atraktivních sportů pro školní mládež;
• Fenomény „neobliby některých činností“ obecně i v Tv;
• Negativní zkušeností – nezájem o Tv, omlouvání, osvobozování, apod. ve vztahu k pohybu obecně či ve vztahu k určitému typu PAS;
• Efektivní učení v rámci daného sportu;
• Funkce učitele, trenéra, především při stanovení cílů a při hodnocení;
• Výběr nadaných dětí, specifika dětského tréninku;
• Psychická příprava v tréninku dospělých, řešení relaxace či období mimo hlavní sezónu.

Tabulka 1. Charakteristika 5 kategorií sportovních činností dle kritéria nároků na psychiku jedince

PAS činnosti senzorické

Jsou to všechny sporty, respektive činnosti některých sportů, založené na tzv. spojení oko-ruka (oko-noha). Říká se jim také sporty „s cílením“.

Odehrávají se v prostředí umělém, vše je standardně vymezeno (velikosti, vzdálenosti, typ pomůcky, počet pokusů, atd.). Koncentrace psychických i fyzických sil je krátkodobá, ale maximální, což bývá problémem u menších dětí. Vyžadují schopnost zapojit tlumivou emoční složku, neboť vyžadují jemnou koordinaci, jemnou souhru pohybů. Dovednosti jsou uzavřené, převažuje automatismus a v nácviku precizní stereotypní provádění pohybu. Tyto dovednosti nejsou příliš komplikované, ani nejsou náročné na cirkulorespirační aparát a výsledek je patrný okamžitě. Proto to bývají PAS pro mládež přijatelné. Dají se zařadit jako hry s cílením v upravených podmínkách, zvládají je děti i méně obratné. Jsou velmi atraktivní i pro seniory.

PAS funkčně-mobilizační

Jsou to všechny sporty, respektive jejich disciplíny, založené na typech pohybů cyklických či smíšených. Vymezené jsou i specifické techniky provedení (při nedodržení pravidla techniky může dojít k diskvalifikaci: obrátka v plavání, vrh koulí, vzpírání…).

• Krátkodobé – vyžadují maximální koncentraci v krátkém okamžiku, a to na provedení správné techniky a udržení frekvence psycho-motorického tempa. Kombinují se dovednosti hrubé i jemné motoriky. Nejsou náročné na cirkulorespirační aparát, ale z hlediska lokální únavy náročné jsou;
• Dlouhodobé – vyžadují koncentraci sub-maximálního charakteru, ale dlouhodobou, dále odolávání monotónní zátěži (stále se opakující cyklus pohybů), s tím spojené u začátečníků překonávání nepříjemných pocitů „mrtvého bodu“. Je zde převaha využití hrubé motoriky. V obou případech je nutné dopracovat se k automatismu uzavřené dovednosti. Plasticity přibývá, provádějí-li se v otevřeném prostranství či v přírodě (vlivy počasí, rozdíl v běhu na ovále či v přespolním běhu, apod.), nebo ve skupině, především s hromadnými starty (hlídání pozice v klubku běžců, v cyklistickém pelotonu, přišlápnutí lyže na běžkách).

Ačkoliv jsou tyto sporty pevným základem školního kurikula a většiny školních či olympijských soutěží, je od nich odklon: jejich trénink „bolí“, není záživný, výsledek je vidět jen v oficiální soutěži, a ten je ještě nejistý. Zpestření prostřednictvím her, modifikovaných soutěží, včetně skupinových je nutné, stejně jako hledání možností cvičení v přírodě., nebo atraktivních forem jako spinning, fitnes cvičení v posilovně, apod.

PAS esteticko-koordinační

Jsou to všechny sporty, respektive součásti některých sportů, založené na předvedení umělých pohybových aktů či sestav. Významným prvkem je zvládnutí pohybu v bezoporové fázi, estetika pohybu, rytmicita, uplatnění tzv. „šoumenství“.

Prostředí je opět umělé, ovšem vzhledem k návaznosti prvků v pohybovém řetězci dochází k proměnlivosti. Zvládnutí bezoporové fáze pak dávku odvahy k úměrnému riziku. Proto automatismus a plasticita jsou v přibližně shodném poměru. Přesto, že v soutěžní podobě tyto sporty trvají řádově minuty, jsou náročné i na oběhový aparát. Síla i koordinace se prolínají. V elementární školní podobě jsou základem pro zvládnutí dalších sportů. Zatím co malé děti rády provozují koordinační cvičení na žíněnkách, na hrazdě či na kruzích (už ve školách snad ani nejsou), rády skáčou všelijaké skoky do vody, školní mládež (zřejmě i z důvodů zanedbané koordinace a kinestetických vjemů, strachu) nemá v oblibě gymnastiku. Ovšem její odnože, spojené s hudbou (typy aerobiku) stejně jako tanec jsou čím dál tím populárnější, i u chlapců. Zájem roste i o zimní činnosti, spojené s akrobacií. Podstatné je, aby studenti měli o něco zájem, aby k tomu pak byly připraveny podmínky a personál.

PAS rizikové

Jsou to všechny sporty a jejich discipliny, respektive součásti některých sportů, založené na překonávání nepříjemných a nezvyklých pocitů z činností mimo prostředí běžného denního života (rychlost, hlouba, výška, atmosférický tlak).

Prostředí je variabilní, má sice dané standardní parametry, ale odehrává se s vlivy venkovního prostředí. Významným prvkem je spojení člověk a stroj. Oba prvky tohoto spojení musejí být kvalitní, jinak nedojde pouze k porážce, ale i k ohrožení života. Určité technologické znalosti a dovednosti jsou potřebné. Volní úsilí je zaměřené na perfektní vnímání detailu a současně i širšího kontextu (co se děje „vedle“), je nutná předvídavost a rychlá, až riziková volba strategie. Úspěchem není jen umístění, ale i zvládnutí bez úrazu. I když většina sportů nemá vytrvalostní „oběhový charakter“, kondice je nutná. Spojení pohybu s technikou dělá tyto sporty atraktivní, hlavně pro chlapce. Pohybové reakce jsou založeny na automatismu principu s širokou paletou nutného zvládnutí spektra dalších pohybových řetězců (plasticita). Nejde je ovlivnit jen tréninkem, ale zkušeností. Právě netrpělivost a nedodržování posloupností ve výcviku, snaha ukázat odvahu jsou u mladých lidí příčinou úrazů (jarní vyjížďky na malých motocyklech, předváděčky na snowboardech, na rampách). Z důvodu rizikového základu nejsou tyto sporty v kurikulech školní Tv, ale jejich prvky nalezneme (ve spektru zimních sportů nebo ve spojení s esteticko-kordinačními). Nejvhodnější je pro takového zájemce nalézt odpovídající klub.

PAS anticipační

Jsou to všechny sporty charakteristické prostředím sociálním. Základním prvkem je anticipace (předvídat, co udělá soupeř, abych já mu mohl vnutit způsob převahy. Prolíná se vztah kooperace-kompetice, a to i v situaci jednoho týmu.

• Individuální (úpolové sporty jeden proti jednomu: šerm , box, judo, typy zápasů) nebo individuální a dyadické (tenis, stolní tenis, badminton);
• Týmové (ať už brankové, síťové či pálkovací).
• Specifickou skupinou jsou ty, při nichž soupeř je překonán ne fyzickou, ale mentální převahou (šachy, závodní bridž, mariáš, typy stolových her, v dnešní době také soutěže na počítačích).

Prostředí je sice umělé, ovšem sociální, kdy se vytvářejí složité situace s předem ne zcela známými činiteli. V individuálních a brankových jde o sporty kontaktní, což vyvolává agresivitu, stejně jako divácká podpora. V pohybových reakcích je zásadním předpokladem úspěchu zmíněná „triáda“, dovednosti ovládat určité náčiní (míč, hokejka, pálka, raketa) a kondiční připravenost v širokém spektru. Automatizují se principy řešení, plasticita převažuje. To znamená, že už dětský trénink, ale i školní Tv má toto pravidlo respektovat a zvládnutí principu učit v průpravných hrách, v kontextech soutěží i nových situací a pohybových řetězcích (kontextualita). Typ koncentrace s volním úsilím je smíšený: krátkodobá koncentrace na detail s přepojováním na celek s využitím periferního vidění a se zachováním reaktibility a rychlého rozhodování pro výběr pohybového vzorce při vysoké fyzické zátěži, která navozuje různou intenzitu únavy cirkulorespirační. A to v dlouhém časovém horizontu, dle pravidel sportu (od asi 40 min. až např. po 5 hodin v tenise). Skupina anticipačních sportů je oblíbena divácky i u všech věkových kategorií obou pohlaví. Problémem bývá zvládnutí některých nutných dovedností, aby hra mohla být hrou. Uměním RUT je tyto dovednosti zvládnout, případně nahradit jednoduššími (není-li ještě možné hrát, zařadit soutěže v činnostech jednotlivců, dvojic; upravit podmínky jako počet hráčů, pravidla, zmenšení-zvětšení branek, výšky košů; zařadit průpravné hry typu přehazovaná, ringo; podle podmínek prostředí a pohybových předpokladů postupně se dopracovat ke skutečné hře).

Použitá literatura a literatura k dalšímu studiu:

Krejčí, M.: Problematika psychotréninku mládeže. Příspěvek na Psychologických dnech v září 2008, Olomouc.

Slepička, P., Hošek, V. & Hátlová, B.: Psychologie sportu. Karolinum, Praha 2006.

Svoboda, B. & Vaněk, M.: Psychologie sportovních her. Olympia, Praha 1986.

Válková, H.: Psychologie tělesné výchovy. Univerzita Palackého, Olomouc, 1983.

Válková, H.: Základní poznatky z psychologie v podmínkách tělovýchovného procesu. In Bokůvka, J. a kol.: Základy tělesné kultury. Univerzita Palackého, Olomouc 1990.

Válková, H.: Profesní kompetence v učitelství tělesné výchovy – obecný základ. Studia Kinanthropologica, 9(1), 39-46, 2008.

Weinberg, R. S. & Gould, D.: Foundations of Sport and exercise psychology. Human Kinetics Publisher, 1997.

www.pages ^[1]

Zpracovala: prof. PhDr. Hana Válková, CSc., Fakulta tělesné kultury, UP v Olomouci. Zpracované téma je částí obsáhlého komplexního materiálu uveřejněného na adrese Psychologické aspekty pohybových aktivit, tělesné výchovy a sportu (vybraná témata) ^[2] (http://pfyziolmysl.upol.cz/?p=1611 ^[2]).