Úvodem

V textu jsou užity některé zkratky:

• Tv – Je myšlena školní Tv a v termínu uvažujeme nejen vyučovací jednotky, ale i další povinné či doporučené formy.
• PAS – Pohybové aktivity a sport. Protože psychologie (a text) uvažuje obecně různé možnosti pohybových aktivit, přičemž i termín sport se dnes nechápe jen jako vrcholový, soutěžní, ale jako sportovní činnosti různého obsahu a různé výkonnostní kvality, sjednocujeme tento obecnější přístup zkratkou PAS.
• RUT – Jelikož principy psychologie sportu (a tudíž text) se týkají jak rodičů, kteří ovlivňují celoživotní zaměření jedinců od útlého věku, učitelů, pro něž je text určen prioritně, ale i trenérů, neboť řada učitelů je současně v pozici trenérů přípravek a družstev mládeže, je užita pro zjednodušení zkratka RUT, která vyjadřuje i podstatné spojení triumvirátu rodič-učitel-trenér. Slovo vychovatel má v našem jazyce specifický obsah a slovo „edukátor“, užívané v těchto případech jako termín obecný, mi připadá příliš neosobní a umělé.
• APA – Aplikované pohybové aktivity. PAS v prostředí jedinců z minoritních skupin, s jedinci „odlišnými“, kdy dochází k přizpůsobení některých způsobů komunikace, pomůcek, forem práce, apod.

V textu je užívána gramatika rodu mužského, což v rodovém deklinačním jazyce usnadňuje jednodušší větné formulace. Míníme tím ovšem obě pohlaví, a to jak ve vztahu k žákům – žákyním, tak ve vztahu k učitelkám-učitelům, trenérkám-trenérům. V příkladech pak užíváme plurál my (my, jak to vnímáme). Používáme i výrazy lidové či zlidovělé, nebo dokonce ty, které jsou vlastní sportovnímu prostředí. Tímto vědomým porušením spisovného jazyka chceme minimalizovat připomínky veřejnosti, že psychologové si libují v cizích slovech a není možné jim rozumět.

Doufám, že textu, a zvláště pak příkladům kurzívou, porozumíte.

Psychologie a motorika

Vztah psychiky a motoriky

Vztah mezi pochody duševními a tělesnými, v pojetí psychologie sportu vztah mezi psychikou a motorikou, objevily už staré filosofické systémy (meditace, relaxace – jóga, četné typy bojových umění).

Bojová umění jsou velmi populární, existuje mnoho různých typů skupin, které nabízejí tento program dětem, mládeži. Pochvalu zaslouží ty skupiny, které s účastníky pracují dlouhodobě a systematicky a respektují původní filosofický záměr: obrana, sebeovládání, nepoškozování. Bohužel existují i takové skupiny, které v náboru vyberou peníze, pak se věnují jen nácviku dovedností bez pochopení podstaty a po třech měsících vypustí „rváče“ ven a začínají se skupinou další. Rodiče by měli vědět, jaký typ skupiny jejich děcko navštěvuje.

Harmonie duševního a tělesného propojení je pro nás nejznámější v pojetí „kálokagáthía“ a v posměšném starořeckém výroku: neumí ani číst ani plavat. Odtud Tyršovo heslo: V zdravém těle zdravý duch.

Zpytujme svědomí !!!

Vztah psychiky a motoriky je patrný v každodenním životě: nekoncentrace a upadnutí na náledí, chybné vstoupení do vozovky, mikrospánek řidiče a chybná či žádná pohybová reakce, nesprávná volba pohybové reakce při domácím kutilství a úraz. A tak bychom mohli pokračovat. Tento vztah je ještě dramatičtější v krizových situacích (obsluha letadla válečných pilotů: buď selže člověk nebo stroj), stejně tak jako ve vrcholovém sportu (nedávné události v sáňkařských a bobových sportech ve Vancouveru; nejvíce úrazů na lyžích při „poslední jízdě“ ; častá převržení lodí u břehu před přistání; havárie cyklistů, atd.). Příklady by nás neměly vystrašit, ale uvědomit si spojení psychika-motorika s ohledem na prevenci a zajištění bezpečnosti.

Motorika člověka má některé typické znaky: Vzpřímení trupu, bipedální chůze, uvolněnost paží a rukou pro manipulaci. Přesto se jí jedinec učí (vzpomeňte na učebnicový příklad indických děvčátek Amala a Kamala). Motorika, především lokomoce, pak souvisí s věkem (chůze kolem jednoho roku, běh kolem 3 let, chůze a její varianty školáka, adolescenta, seniorů). Jsou také rozdíly mezi motorikou (chůzí) mužů a žen (vzpomeňte film „Někdo to rád horké“), což při vší úctě k genderové rovnosti souvisí s pákovými a silovými parametry. Souvisí ale také s individuální zkušeností a výcvikem (děti, zvyklé z rodiny chodit pěšky, na pěší výlety či na kole budou na tom pohybově lépe i ve školní Tv než děti, zvyklé vozit se autem a preferovat sedavé činnosti). Začátečnický či nezvládnutý motorický akt je charakteristický křečovitostí, strnulostí, je doprovázený množstvím zbytečných souhybů, nejsou harmonicky sladěné časoprostorové vztahy. Začátečník se „nadře“ (příklady z vycházek na běžkách, na kole, při plavání). Optimálně regulovaná motorika je charakteristická opačnými znaky: uvolněnost, časoprostorová harmonie, ekonomičnost (na běžkách se „sklouzne“; na kole si „zajede“ ; vzdálenost si „zaplave“).

Determinanty motoriky

Aniž bychom si uvědomovali, motorika je také determinována následujícími faktory, což by v důsledku mělo ovlivňovat jednání RUT:

• Biologickými: Věk, somatotyp, aktuální zdravotní stav či chronické postižení;
  • Ovlivní: Požadavky na somatotypicky odlišné žáky ve stejné třídě, adaptace vyučovacích metod pro žáky s percepčními problémy či s limity v lokomoci;
  • Drobný úraz na prstě ovlivní kvalitu dovednosti krájet cibuli, šroubovat vruty, ovládat tenisovou raketu, atd.
• Geografickými: Spojené obvykle s podmínkami klimatu či počasí, s podmínkami přírodními či urbanistickými; ◦Ovlivní: Inklinaci k určitému typu PAS v širším kontextu (severské země se zimními sporty, jižní země s fenoménem fotbalu), ale i v kontextu lokálním (bude rozumnější založit sportovní kroužky zimních sportů na Šumpersku, Jesenicku nebo na Znojemsku?)
• Ekonomickými: Makro-ekonomické podmínky společnosti obecně, existence, dostupnost a kvalita zařízení pro PAS, možnosti individuálního vybavení; ◦Ovlivní: Možnosti volby PAS pro začátečníky jejich bezpečnost při výcviku, možnost volby PAS ale také pro potenciální vidinu dobrého finančního zabezpečení sportu, dále kvalitu učení se dovednostem začátečníků stejně jako kvalitu tréninku a výkonu vrcholových sportovců, dokonce i vznik nových sportů či disciplin;
• Kulturními: Spojené obvykle s PAS založenými na lidové tradici (východní bojová umění, sumo, typy fotbalu či „socceru“, lidové tance) nebo na tzv. „líhních“ sportovců, které rozvíjejí nadšenci v dané lokalitě, nebo zvyklostmi v rodině; ◦Ovlivní: Volbu PAS dětí, možnosti rozvoje, nápodobu vzorů, místní tradici a „fandovství“, tátové posílají synky do fotbalu, nebo naopak zájem o něco nového, netradičního.

Aniž bychom si uvědomovali, dané determinanty ovlivní pak i životní styl v rodině, dokonce životní styl generací (doprovázení dětí, priorita sportovního programu o víkendech, prázdninách, PAS jako součást volného času. Je ale třeba harmonizovat uvedené limity ve výběru PAS, v akcentu PAS pro radost a teprve potom pro další sportovní dráhu, zajištění bezpečnosti.

Motorická kompetence

Termín KOMPETENCE obecně znamená oprávněnost, způsobilost, pravomoc k výkonu v nějakém ohledu, oprávnění ve vymezených vztazích, oprávněnost rozhodnout v nějakém ohledu. Je dána buď schopnostmi, znalostmi či dovednostmi jedince nebo určením zvnějšku (volby, pověření mocí). Téma životních kompetencí a jejich rozvoj pro život obecně i pro jejich zařazení do celoživotního vzdělávání je téma živé. Evropský parlament v prosinci r. 2006 vymezil 8 klíčových kompetencí a formuloval je jako kombinaci znalostí, dovedností a postojů ve vztahu k dané situaci. Přijal doporučení (2006/962/EC), aby následných 8 klíčových kompetenci bylo součástí vzdělávacího systému a vzdělávacích kurikul. Za klíčové kompetence jsou považovány ty, které jsou podstatné pro každého jedince pro naplnění osobnostního rozvoje, aktivního občanství, zaměstnatelnosti a sociálního začlenění:

• Komunikace v mateřském jazyce;
• Komunikace v cizím jazyce;
• Matematické a základů vědy a techniky;
• Informačních technologií;
• Učit se učit;
• Sociální a občanské;
• Organizační, manažerské;
• Kulturního uvědomění.

Kompetence motorické zde chybějí. Proto mezinárodní sítě, orientované na sportovní pedagogiku, resp. sportovní kinantropologii, zformulovaly doplnění uvedeného doporučení o devátou dimenzi – motorická kompetence a předaly k řešení Evropskému parlamentu a CDDS (FIEP 2008).

MOTORICKÁ KOMPETENCE je způsobilost (oprávněnost) adekvátním způsobem vykonávat pohyb, pohybový akt. Motorická kompetence se netýká jen sportu, ale prioritně činností denního života (motorika všedního dne, motorika spojená se vzděláváním, s výkonem profese), sekundárně vede k dovednostem volného času, včetně dovedností PAS. Jelikož motorická kompetence je důležitým ukazatelem normality či diferencí v celoživotním vývoji jedince, zabývají se tímto tématem různé discipliny z různých hledisek:

• Hledisko vývojové psychologie: Zabývá se motorikou raného dětství (reflexy novorozenců a kojenců), vývojovým řetězcem lokomoce (sezení, lezení, chůze, běh, uchopování), užívá termín „motorický kvocient“ ve vztahu k věku dítěte. Nověji se zabývá i motorikou seniorů.
  • Zamysleme se, jaký je lokomoční pohybový řetězec, kdy děcko běhá, co z hlediska motorické kompetence umí prvňák, co šesťák, co „deváťák“, jakou úlohu hraje vývoj laterality!
• Hledisko psychologie práce: Řeší manuální zručnost a koordinaci při použití nástrojů, silové a lokomoční parametry při ovládání přístrojů, konstrukci nástrojů-technických zařízení tak, aby byly lidskou kapacitou ovladatelné, blíží se ergonomii (od terapie k náhradním pohybovým řešením), ale také vývojem materiálů. Zde se psychologie práce, fyzioterapie a sportovní psychologie setkávají.
  • Viděli jste „škrabku“ na brambory na levou ruku, různé typy násad na lopatu, nějaký přístroj, který vám usnadňoval pohyb? Znáte Paganiniho příklad?
• Hledisko medicínských disciplin: Zabývá se diagnostikou pohybu či možností pohybu vzhledem k normalitě či abnormalitě, anomáliím, úrazům a hledáním opatření operačních, medikamentózních, náhradními pomůckami (ortézy, apod.). Je tendence, aby tato řešení obsahovala i doporučení výživová a pohybového režimu. Při hledání náhradních pohybových řešení se spojuje s ergonomií, fyzioterapií, ale také speciální pedagogikou a aplikovanými pohybovými aktivitami (APA).
  • Setkali jste se s doporučením lékaře o pohybovém režimu – nebo s přístupem: necvičit, neskákat, osvobodit ? Máte na škole „vozíčkáře“? Cvičil u vás někdo někdy něco např. – něco s prstem v dlaze? Jakou máte zkušenost s užíváním ortézy při sportu?
• Hledisko kinantropologické: Zabývá se ukazateli fyzické zdatnosti ve vztahu k věku a pohlaví (individuální-skupinové), ukazateli schopností (motorické testy), ukazateli dovedností (stav, norma a rozvoj). Následně pak různými typy výběru pro dané sportovní specializace, ovlivňování tréninku. Vedou se také různé sportovní statistiky, žebříčky, rekordy.
  • Vzpomínáte si na Vaše „plnění limitů“ za studií? Máte pro vaši klasifikaci nějaké vnitřní „normy“, formulované požadavky, jakou máte s nimi zkušenost?

Žádné z uvedených hledisek nemůžeme označit za lepší či horší, užitečnější či méně užitečné z hlediska uplatnění v činnosti RUT. Přece však hledisko komplexní je nejvhodnější.

• Hledisko komplexní: Je kombinací všech uvedených výše. Vyhovuje podmínkám různorodosti školní třídy či sportovní skupiny, různorodosti jednotlivců v dané skupině. Umožňuje hledat náhradní způsoby pohybového řešení (kompenzace, adaptace). Kompenzace a adaptace možností pohybu pro získání kvality života je v běžném životě akceptovaná: jízdní kolo, automobil, plavidlo, hůl, cepín, bidlo… Ovšem kompenzace „jinakosti“ či dokonce postižení pomůckou je stále chápána jako ukazatel nemohoucnosti, ale mělo by tomu být naopak: vozík, usnadňuje pohyb a činí člověka nezávislým. Uplatnění komplexního přístupu v praxi však není jednoduché, neboť diagnostika ve vztahu k dané individualitě je komplikovaná.
  • Znáte případ, že trenér doprovází své mladé svěřence na kole? Napadlo vás, proč se užívají tretry? Máte doma nějaké boty, které si obujete, když je náledí? Používá někdo ve vašem okolí hůl pro usnadnění pohybu? Máte ve třídě nebo v Tv žáka výrazně „odlišného“? Používáte „vnitřní“ diferenciaci a co vám říká „individuální přístup“? Setkali jste se s otázkami žáků: proč já musím a on/ona ne ?

Závěr: Motorická kompetence je kombinací multifunkčních poznatků, motorických schopností i dovedností a humanistických postojů jedince, které jsou nezbytné pro fyzický i psychický rozvoj jedince, pohybový výkon, především pak pro profesní uplatnění a zdraví. Nutnost rozvoje a kultivace tzv. „pohybové gramotnosti“ (movement literacy) by měly být podstatnou částí výchovy a vzdělávání od útlého dětství. Pohybová gramotnost souvisí také s pojetím „učit pohybům → pohybem k učení“. Toto pojetí zahrnuje celé řetězce výsledků učení, které překračují rámec pouhé volby sportu či uplatnění v něm nebo ovládnutí sportovních dovedností. Obsahuje sociální dovednosti, a to zvládnout něco sám, nebo v kooperaci, nebo v soutěži; zvládnout volby strategií, řešení problémů, přijetí etických, morálních či estetických hodnot; být schopen adaptace chování včetně pochopení relací mezi pohybem, zdravím a osobnostním rozvojem. Takto chápaná pohybová gramotnost se musí intenzivně rozvíjet od raného dětství (srv. raná sportovní socializace v odstavci 2.6 v kapitole Psychické procesy a jejich obraz v PAS.).

Každý typ PAS se odehrává v určitém sociálním prostředí, jedinec tudíž musí zvládnout i dané vzorce tohoto chování (musí se naučit nezapomínat věci, zavázat si tkaničky, obout lyžařské boty, pak se naučit třeba rituály pozdravení a rozloučení se soupeři, systém užití skipasů, atd.). Je tedy patrné, že oblast PAS významně ovlivňuje sociální chování. Motorickou kompetenci pak naplňují dimenze:

• Mobilita běžného denního života – náhradní formy této mobility,
• Manuální zručnost,
• Motorika v životním stylu (objem, kvalita), má i složku postojovou,
• Pohyb jako součást prevence civilizačních chorob,
• Pohyb pro kvalitu „postury“, prevence dysbalance,
• Motorika specifických činností profesních i zájmových,
• Motorika specifických činností sportovní (7. dimenze nadání).

Jak téma motorická kompetence, psychika a motorika řešíte v rámcových programech (Člověk a zdraví)?

Závěrečná definice: Motorická kompetence je způsobilost provádět dané pohyby v adekvátní podobě dle vztahu k ukazatelům aktuálním či perspektivním v celoživotním vývoji jedince. Motorická kompetence je jedním z významných ukazatelů vývoje osobnosti, má i sociální rozměr (přijetí jedincem i přijetí okolím). Motorická kompetence se netýká jen sportu, je obecným předpokladem pro pojetí nezávislého života. Řeší pohyb v linii: Stav – opatření – začlenění.

Použitá literatura a literatura k dalšímu studiu:

Krejčí, M.: Problematika psychotréninku mládeže. Příspěvek na Psychologických dnech v září 2008, Olomouc.

Slepička, P., Hošek, V. & Hátlová, B.: Psychologie sportu. Karolinum, Praha 2006.

Svoboda, B. & Vaněk, M.: Psychologie sportovních her. Olympia, Praha 1986.

Válková, H.: Psychologie tělesné výchovy. Univerzita Palackého, Olomouc, 1983.

Válková, H.: Základní poznatky z psychologie v podmínkách tělovýchovného procesu. In Bokůvka, J. a kol.: Základy tělesné kultury. Univerzita Palackého, Olomouc 1990.

Válková, H.: Profesní kompetence v učitelství tělesné výchovy – obecný základ. Studia Kinanthropologica, 9(1), 39-46, 2008.

Weinberg, R. S. & Gould, D.: Foundations of Sport and exercise psychology. Human Kinetics Publisher, 1997.

www.pages ^[1]

Zpracovala: prof. PhDr. Hana Válková, CSc., Fakulta tělesné kultury, UP v Olomouci. Zpracované téma je částí obsáhlého komplexního materiálu uveřejněného na adrese Psychologické aspekty pohybových aktivit, tělesné výchovy a sportu (vybraná témata) ^[2] (http://pfyziolmysl.upol.cz/?p=1611 ^[2]).