Miroslav Orel, Věra Facová, Robert Sigmund

Úvod

Speciální psychopatologie a psychiatrie se zabývá především konkretním vymezením, popisem a diagnostikou psychických poruch. Neopomíjí ani otázky etiopatogeneze, terapie, prognózy a prevence u jednotlivých jednotlivých psychiatrických diagnóz.

V následujícím příspěvku velmi stručně přiblížíme vybrané kategorie speciální psychiatrie. Vycházíme přitom z platné 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10).

 

Organické a symptomatické duševní poruchy

Organické duševní poruchy vznikají a rozvíjejí se v důsledku chorobného procesu v mozku (může jím být např. degenerativní poškození, odumření mozkové tkáně). Symptomatické duševní poruchy jsou podmíněny chorobou v jiné části těla, která následně působí na mozek a jeho funkce (příkladem může být poškození cév nebo srdce, selhání jater apod.).

• Formy akutní probíhající rychle a většinou krátkodobě a intenzivně;
• Formy chronické probíhající delší dobu až dlouhodobě a obvykle pozvolněji.

Jiné dělení je následující:

• Poruchy generalizované postihující větší množství psychických funkcí najednou;
• Poruchy izolované postihující jenom určité ohraničené psychické funkce.

Demence

Při demenci dochází především k poškození kognitivních funkcí (zejména paměti, učení a pod.), které se postupem času většinou zhoršuje a rozšiřuje. V rozvinutém stádiu vedou demence k úplné degradaci a úpadku osobnosti a dotyčný je zcela odkázán na poskytovanou péči.

Postupně je narušeno myšlení a soudnost, objevují se poruchy organizování a zpracování informací. Dochází až ke ztrátě orientace, změnám motivace člověka, objevují se poruchy emocí a chování.

Demence dělíme na:

• Atroficko-degenerativní demence – jejich základem je atroficko-degenerativní proces, hlavním představitelem je demence Alzheimerova typu.
• Symptomatické (sekundární) demence – podmíněné např. cévními změnami, infekčně,  intoxikací apod.

Deliria

Delirium se může rozvinout jako nespecifická odpověď na různé příčiny. Jedná o jednu z častých poruch psychického stavu, kdy dochází k narušení kontaktu s realitou a člověk může být ohrožen na životě.

Základním znakem delirií je porucha vědomí kvalitativního charakteru. Přidružují se dále poruchy pozornosti, paměti, vnímání, myšlení, orientace, emotivity, cyklu bdění-spánek, psychomotoriky, chování. Častý je neklid s možností agresivity. Intenzita, vývoj a délka trání deliria jsou velmi variabilní a individuální. Léčba delirií si vynucuje hospitalizaci.

K deliriu mohou vést změny prokrvení, nádory, infekce, demence, krvácení, onemocnění srdce, cév, plic, jater, ledvin, ale i celková dehydratace, metabolický rozvrat, stavy po operaci, infekce a řada dalších.

Další kategorie organických a symptomatických duševních poruch

Celá skupina organických a symptomatických duševních poruch je rozsáhlá. MKN-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí) sem řadí např. kategorie:

• Organický amnestický syndrom, který nebyl vyvolán alkoholem nebo jinými psychoaktivními látkami se zhoršením schopnosti učit se novému.
• Jiné duševní poruchy vznikající následkem onemocnění, poškození nebo dysfunkce mozku či následkem somatického onemocnění s průkazem nějakého somatického onemocnění, které narušuje mozkové  a psychické funkce. Má řadu pestrých projevů.
• Poruchy osobnosti a poruchy chování vyvolané onemocněním, poškozením nebo dysfunkcí mozku kde psychické změny „nasedají“ sekundárně na organické poškození mozku.

 

Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek

Jako psychoaktivní látky označujeme takové chemické látky, které působí na mozek a psychické funkce. Jsou dnes velmi rozšířené. Mají různě silný potenciál pro vznik a rozvoj závislosti.

Kategorie Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkam psychoaktivních látek je široká, spadají do ní třídy látek jako: alkohol, opioidy, kanabinoidy, sedativa, hypnotika, kokain, stimulancia, halucinogeny, tabák, organická rozpouštědla a další.

Akutní intoxikace

Akutní intoxikace je stav způsobený přímým účinkem psychoaktivní látky v těle. Projevy a závažnost akutní intoxikace jsou variabilní a pestré. Záleží na množství a typu působící psychoaktivní látky. Může být ovlivněno vědomí, vnímání, orientace, myšlení, emotivita, psychomotorika, chování, činnost řady orgánů atd.

Škodlivé užívání

Škodlivé užívání (abúzus) představuje opakující se nadužívání psychoaktivní látky, kdy dochází k nějakému tělesnému a psychickému poškození. Důsledky jsou tedy závažnější a dlouhodobější.

Syndrom závislosti

Syndrom závislosti je typický především silnou touhou brát opakovaně danou psychoaktivní látku, problematickou kontrolou v jejím užívání, nárůstem tolerance, možností rozvoje odvykacího stavu. Negativní důsledky se projevují v tělesné, psychické, vztahové, společenské, volnočasové i pracovní oblasti.

Na vznik závislosti má vliv komplexní interakce daného individua, prostředí, působících podnětů a dané  psychoaktivní látky (schéma 1).

^[1]

Schéma 1. Komplexní interakce při vzniku závislosti.

Odvykací stav

Odvykací stav je vyvolán částečným nebo úplným odnětím dlouhodobě užívané psychoaktivní látky, na kterou vznikla závislost. Má pestré projevy tělesné (např. bolest hlavy, změny krevního tlaku a srdeční frekvence, nevolnost a zvracení, pocení, třes, křeče aj.) i psychické (např. úzkost, tenze, neklid, podrážděnost, hostilita, agresivní tendence, nespavost, poruchy orientace, halucinace, iluze, poruchy myšlení apod.), může trvat různě dlouhou dobu a přináší variabilní míru rizika a ohrožení – od nízkého rizika až po ohrožení smrtí.

• Odvykací stav s deliriem při závislosti na alkoholu se nazývá delirium tremens.

Psychotické stavy ve spojitosti s psychoaktivními látkami

V důsledku působení některých psychoaktivních látek se můžeme setkat také s rozvojem  toxické psychózy. Projevuje se psychotickými symptomy (halucinacemi, bludy, paranoiditou apod.), poruchou psychomotoriky, poruchou emocí aj.

Poruchy paměti a další duševní poruchy ve spojitosti s psychoaktivními látkami

Působením psychoaktivních látek může být poškozena také paměť. Specifické postižení paměťových funkcí v souvislosti s psychoaktivnímni látkami označujeme jako amnestický (amnezický) syndrom. Vědomí, pozornost a intelekt nebývají přitom narušeny.

Vyústěním dlouhodobé závislosti na psychoaktivních látkách mohou být také sekundární demence, poruchy osobnosti a chování, reziduální afektivní poruchy a další.

 

Schizofrenie, schizoformní poruchy a poruchy s bludy

Psychická onemocnění která patří do okruhu schizofrenie, považujeme za nejzávažnější duševní choroby vůbec. Mají vliv na mnoho psychických funkcí současně.

Schizofrenie

Schizofrenie představuje celou skupinu duševních onemocnění, která narušují vnímání, myšlení, emoce, motivaci i chování. Začíná typicky v adolescenci a zhruba u 2/3 nemocných má tendenci chronifikovat. Průběh, formy a konkrétní projevy jsou mnohotvárné a pestré.

K diagnostice schizofrenie je nutné, aby byly příznaky jasně vyjádřeny alespoň jeden měsíc.

K typickým příznakům schizofrenie patří:

• Poruchy vnímání – halucinace aj.
• Poruchy myšlení – bludy, ale také zárazy, neologismy, inkoherence apod.
• Poruchy emocí – nejčastěji emoční oploštělost, ale i excitace apod.
• Poruchy chování – ztráta zájmů, apatie, bezcílnost, dále např. negativismus, stupor apod.

Mezi základní typy schizofrenie řadíme:

• Paranoidní schizofrenii
• Hebefrenní schizofrenii
• Katatonní schizofrenii
• Simplexní schizofrenii
• Nediferencovanou schizofrenii

Akutní a přechodné psychotické poruchy

Akutní a přechodné psychotické poruchy se svými projevy více méně překrývají s příznaky schizofrenie, ale mají vždy náhlý začátek a trvají méně než jeden měsíc. Často lze najít nějaký spouštěcí faktor. Tyto poruchy mohou často zcela odeznít. Jindy přecházejí do schizofrenie.

Schizoafektivní porucha

U schizoafektivních poruch se navzájem kombinují jasné příznaky schizofrenie a patologicky změněné nálady (mánie nebo deprese – viz dále).

Oproti „samotné“ schizofrenii je prognóza schizoafektivní poruchy o něco příznivější.

Poruchy s bludy

Hlavním a jednoznačně dominantním znakem psychopatologického nálezu jsou v případě poruch s bludy chorobně vzniklá, nevývratná přesvědčení. V rámci této kategorie se rozvíjí jediný blud nebo je více bludů vzájemně propojených. Bludy přitom nejsou absurdní a bizarní, ale vycházejí z reálné situace dotyčného.

K typickým formám této psychické poruchy patří např.:

• Erotomanická forma
• Žárlivecká forma
• Megalomanická forma
• Perzekuční forma
• Hypochondrická forma

Schizotypní porucha a jiné psychotické poruchy

Schizotypní porucha zahrnuje kolísavou úzkost, hloubavost, nemluvnost, stažení do sebe, vztahovačnost, depresivní ladění nebo emoční oploštělost, ozvláštnělé  vnímání reality, anomální myšlení s magickými prvky, nápadné až výstřední a excentrické projevy zvláštního chování. Změny a desorganizace psychiky ale nedosahují intenzity schizofrenie.

 

Poruchy nálady (afektivní poruchy)

Poruchy nálady patří mezi časté psychické poruchy.  Ovlivňují všechny oblasti lidské bytí a jsou potenciálně závažné.

Afektivní poruchy mohou směřovat směrem k patologickému zvýšení nálady (v pólu mánie), patologickému poklesu nálady (v pólu deprese), ve vzájemných kombinacích (v případě bipolární poruchy). Mohou ovlivňovat náladu i dlouhodobě (ve variantě trvalých poruch nálady).

Mánie

Mánie je charakterizována chorobně zvýšenou náladou, která která může být jak euforická, tak i zlostná a podrážděná. Typická je nepřiměřená výstřednost a odbržděnost, zvýšená tendence k navazování kontaktů, ztráta sociálních zábran, zvýšená činorodost a nárůst sebevědomí. Velikášství přitom může nabývat až bludného charakteru. Myšlenkové tempo se výrazně zrychluje. Projev je zrychlený, hlasitý, nápadný. Klesá potřeba spánku (na 1-2 hodiny denně!).

V případě mánie je na místě hospitalizace na psychiatrii.

Stav s mírnějšími projevy se nazývá hypománie. Označení pochází z řeckého hypo – pod, dole, pod něčím (v našem případě „pod mánií“).

Deprese

Deprese je charakteristická depresivní náladou se smutkem, ztrátou zájmů i potěšení. Objevuje se ztráta výkonu, svižnosti a rychlosti v běžných činnostech, pesimistické ladění, často s pocity viny a bezvýchodnosti situace. Snížení chuti k jídlu je provázeno poklesem tělesné hmotnosti. Deprese může vyvolat pestré tělesné potíže. Typické jsou poruchy spánku a pokles mentálního výkonu. Projev a řeč bývá tišší, obsahově chudší, bez náboje. Klesá zájem stýkat se s jinými lidmi. V hluboké depresi se mohou objevit bludy (depresivní, sebeobviňující, apod.). A v těžších fázích se často objevují myšlenky na smrt (s rizikem sebevraždy – suicidia).

Podle hloubky a závažnosti příznaků rozlišujeme depresivní fázi lehkou, střední a těžkou.

Bipolární průběh afektivních poruch

V případě bipolárního průběhu se u jednoho člověka střídají depresivní a manické fáze (v různém vzájemném poměru a intenzitě).

Odlišení epizodické deprese (a mánie) oproti bipolárnímu průběhu má mimo jiné význam léčebný – terapie bipolární poruchy je jiná než terapie samotné deprese nebo samotné mánie.

Trvalé poruchy nálady

Ve skupině trvalých poruch nálady změny nálady nedosahují úrovně mánie a deprese, ale typická je dlouhodobost potíží.

• CYKLOTYMIE je typická střídáním období subdeprese (poklesu nálady, který však nedosahuje hloubky deprese)  s obdobími mírného vzestupu nálady (který však nedosahuje úrovně mánie).
• DYSTYMIE je typická vleklým depresivně laděným stavem (nedosahuje však opět úrovně deprese). Častá je únava, pokles energie, pesimismus apod.

 

Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy

Společným znakem široké skupiny uvedených psychických poruch je zejména úzkost a tělesné projevy (měnlivé kvality a kvantity).

Úzkostné poruchy

ÚZKOST je prožívána jako nepříjemný pocit neurčitého a nejasného ohrožení a obav. STRACH je spojen s konkrétním ohrožením (má určitý obsah).

• Fobické úzkostné poruchy charakterizuje výrazný, neopodstatnělý strach z konkrétních situací nebo objektů, který omezuje život.
• Panická porucha je typická záchvaty extrémně silné až nezvladatelné úzkosti (neboli paniky), při které se objevuje bušení srdce, tlaky na hrudi, pocení, třes, bolesti, potíže s dýcháním až pocity dušení, závrať, nevolnost apod. a objevují se také výrazné obavy z neštěstí, infarktu, smrti apod.
• Generalizovaná úzkostná porucha je charakteristická dlouhodobou úzkostí, starostmi, stresujícími myšlenkami, obavami, nervozitou, zvýšeným svalovým napětím, třesem, bušením srdce, bolestmi a točením hlavy, nevolností apod. Projevy nedosahují tak vysoké intenzity jako v případě panické poruchy, jsou ale vleklé.

Obsedantně-kompulzivní porucha

Obsedantně-kompulzivní porucha se označuje zkratkou OCD (z anglického Obsessive-Compulsive Disorder). Jasným znakem jsou nutkavé myšlenky – obsese (opakující se ve stereotypní podobě – např. obavy ze znečistění a nákazy) a nutkavé jednání – kompulze (opakované, stereotypní jednání – např. nepřiměřeně často opakované mytí). Obsese i kompulze se často mohou měnit a většinou se rozrůstají a rozšiřují.

Reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení

Stresová reakce je přirozenou a fyziologickou reakcí. V řadě situací doslova umožňuje přežití. V některých případech však důsledky stresu mohou být škodlivé.

• Akutní reakce na stres se jako reakce na výjimečně silný stresový podnět rozvíjí bezprostředně v souvislosti s působením stresu. Projevy jsou pestré – setkáváme se se zúženým vědomím, dezorientací  a zmateností, pasivní stažením nebo naopak agitovaností a hyperaktivitou, úzkostí, tělesnými projevy apod.
• Posttraumatická stresová porucha se rozvíjí s latencí týdnů až měsíců po extrémně závažné stresující události, která přesahuje běžnou lidskou zkušenost a je traumatizující pro většinu. Doprovodem bývá úzkostnost, neklid, podrážděnost, potíže s koncentrací, poruchy spánku apod.
• Porucha přizpůsobení je spojena s významnými životními změnami, v jejichž důsledku se rozvíjí úzkost, tenze, depresivní ladění i pestré tělesné potíže a symptomy.

Disociativní poruchy

Disociativní poruchy jsou vzácnější a velmi pestrou skupinou duševních poruch s výraznou desintegrací psychických a/nebo tělesných funkcí. Objevující se u disponovaných osob a mívají souvislost se stresem. Podkladem poruchy nejsou žádné tělesné obtíže, ale psychické kořeny.

• Disociativní amnézie představuje ztrátu paměti.
• Disociativní fuga zahrnuje amnézii a epizody neúčelného cestování na delší vzdálenosti.
• Disociativní stupor je typický snížením hybnosti, řeči a také reaktivity na podněty.
• Disociativní poruchy motoriky zahrnují pestré formy narušení hybnosti (např. ochrnutí).
• Disociativní křeče se mohou podobat epileptickým záchvatům.
• Disociativní porucha a ztráta citlivosti a poruchy senzorické narušují úplně nebo částečně smyslové vnímání.

Somatoformní poruchy

Somatoformní poruchy jsou charakteristické pestrými subjektivními tělesnými příznaky, které nelze vysvětlit žádným tělesným onemocněním.

• Somatizační porucha je typická pestrými a měnícími se tělesnými příznaky v oblasti trávícího traktu, kůže,  systému kardiovaskulárního a dýchacího, systému močo-pohlavního apod.
• Hypochondrická porucha se projevuje nadměrnou starostí o zdraví a obavami ze závažných nemocí.
• Somatoformní vegetativní dysfunkce svými příznaky napodobuje onemocnění určitého orgánu nebo orgánového systému.
• Přetrvávající somatoformní bolestivá porucha je typická stížnostmi na stále obtěžující bolest, kterou nelze vysvětlit žádným somatickým procesem.

Neurastenie

Neurastenie patří dle MKN-10 do skupiny jiných neurotických poruch. Je typická stížnostmi na vysokou únavu (psychickou nebo fyzickou), tělesnou slabost, obtížné soustředění, psychickou nevýkonnost Objevují se bolesti hlavy, obavy a úzkost, pocity smutku, podrážděnost, poruchy spánku apod.

 

Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory

Velká skupina behaviorálních syndromů spojených s fyziologickými poruchami a somatickými faktory zahrnuje diagnostické kategorie: Poruchy příjmu potravy, Neorganické poruchy spánku, Sexuální dysfunkce nevyvolané organickou poruchou nebo nemocí, Duševní poruchy a poruchy chování spojené s šestinedělím neklasifikované jinde, Psychické a behaviorální faktory spojené s chorobami nebo poruchami zařazenými jinde, Abúzus látek nezpůsobujících závislost, Nespecifikované behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory.

Poruchy příjmu potravy

Kategorie poruch příjmu potravy souvisí se změnami kvality a kvantity přijímané potravy.

• MENTÁLNÍ ANOREXIE je typická úmyslným snižováním váhy a udržováním výrazné podváhy, čehož je docilováno dietami, navozováním zvracení, užíváním projímadel, zvýšenou fyzickou aktivitou apod. Zájmy se omezují na oblast jídla a potřebu udržení nízké váhy. Kromě řady tělesných, psychických a sociálních důsledků je reálnou hrozbou smrt.
• MENTÁLNÍ BULIMIE je charakteristická epizodami neodolatelné touhy po jídle, která vede ke konzumaci obrovského množství jídla. Následně je provokováno zvracení, fyzické cvičení, užíváním projímadel aj. léků.
• PŘEJÍDÁNÍ a ZVRACENÍ může být spojené také s řadou jiných psychických poruch.

Neorganické poruchy spánku

Spánek je heterogenní funkční stav mozku a celého organismu, který je pro život nezbytný. Skládá se ze dvou fází (REM a non-REM), které se v průběhu spánku pravidelně opakují.

Mezi neorganické poruchy spánku, při kterých je vyloučena organická (tělesná) příčina se řadí např.:

• Insomnie, která se projevuje v podobě obtížného a/nebo opožděného usínání, buzení v průběhu spánku, předčasného probouzení nebo v podobě špatné kvality spánku.
• Neorganická hypersomnie je de facto nadměrně zvýšenou potřebou spánku v denní době.
• Neorganická porucha cyklu bdění a spánku je spojena  s opakovaným pozdním usínáním a pozdním buzením nebo naopak neúměrně zvýšenou potřebou spánku přes den a nespavostí v noci.
• Somnambulismus kombinuje fenomény spánku a bdělosti v podobě komplexních aktivit a činností v průběhu spánku (od posazení v posteli po odchod z místnosti apod.).
• Noční děs (pavor nocturnus) je charakterizován epizodami úzkosti, křiku, pláče, neklidu s pocením, zrychleným dýcháním a zrychlenou srdeční frekvencí zpravidla v první třetině noci. Ráno si dotyčný nic nepamatuje.
• Noční můra je hrůzostrašný sen, který dotyčného probudí, je spojen s výrazným napětím, úzkostí, strachem a tělesnými příznaky (např. bušení srdce apod.).

Další kategorie behaviorálních syndromů spojených s fyziologickými poruchami a somatickými faktory

Do uvedené kategorie řadíme další diagnostické skupiny:

• Sexuální dysfunkce nevyvolané organickou poruchou nebo dysfunkcí narušující fyziologicky probíhající sexuální reaktivní cyklus. Více – viz oddíl věnovaný poruchám v oblasti sexuality.
• Psychické a behaviorální faktory spojené s chorobami nebo poruchami zařazenými jinde souvisejí se určitými somatickými nemocemi (např. s astmatem).
• Abúzus látek nezpůsobujících závislost zahrnuje škodlivé užívání řady látek (např. léků, hormonálních a rostlinných preparátů, vitamínů, minerálů aj.). Ačkoli zde nevzniká závislost, nadměrné užívání těchto látek má řadu negativních důsledků.

 

Poruchy osobnosti a chování dospělých

Skupina Poruchy osobnosti a chování dospělých je podle MKN-10 rozdělena do několika kategorií. Jsou to: Specifické poruchy osobnosti, smíšené a jiné poruchy osobnosti, Přetrvávající změny osobnosti, které nelze přisoudit hrubému poškození nebo nemoci mozku, Nutkavé a impulzivní poruchy, Poruchy pohlavní identity, Poruchy pohlavní preference, Psychické a behaviorální poruchy spojené se sexuálním vývojem a orientací aj.

Specifické a smíšené poruchy osobnosti

Specifické poruchy osobnosti jsou dlouhodobé až trvalé stavy, kdy některé povahové a charakterové osobnostní rysy a vlastnosti jsou výrazně vystupňované a jiné jsou v propadu. Často jsou patrné projevy maladaptivního chování, narušení sociální interakce a vztahů. Zpravidla chybí náhled poruchovosti.

Mezi specifické poruchy osobnosti patří např.:

• Paranoidní porucha osobnosti s přetrvávající vystupňovanou nedůvěrou, podezřívavostí, vztahovačností a nepřátelskostí.
• Schizoidní porucha osobnosti s výrazným stažením, nezájmem o druhé, emoční oploštělostí a neschopností vyjadřovat vřelé city.
• Disociální porucha osobnosti postrádají empatii a zodpovědnost, od dětského věku se objevují potíže s respektováním a dodržováním pravidel s rysy amorálními a asociálními.
• Emočně nestabilní porucha osobnosti je typická zejména nestabilní emotivitou a tendencemi k impulzivnímu jednání.
• Histrionská porucha osobnosti má teatrálně dramatické, afektované, egocentricky zabarvené projevy se snahou strhnout k sobě pozornost.
• Anankastická porucha osobnosti je charakterizována nadměrnou pořádkumilovností, perfekcionismem, sklonem k rigiditě s přehnanou svědomitostí a přísným dodržováním pravidel.
• Anxiosní porucha osobnosti je charakterizována nejistotou, sníženým sebevědomím a neustálými obavami se zveličováním potenciálních rizik a nebezpečí.
• Závislá porucha osobnosti nese potřebu být opečováván. Obavy a strach z odmítnutí vede k podřízenému, pasivnímu chování.

Pokud se projevují znaky více uvedených specifických poruch osobnosti, hovoříme o kategorii  Smíšené a jiné poruchy osobnosti (F61).

Ostatní poruchy a změny osobnosti

Přetrvávající změny osobnosti u člověka, který dříve nekazoval žádné poruchové vzorce, mohou vyvolat také jiné okolnosti: katastrofické události, psychickém onemocnění apod. Porucha osobnosti se pak rozvíjí u původně zdravé osobnosti jako následek katastrofické události, extrémního stresu nebo duševní poruchy.

Pro případy, kdy dochází ke zhoršování nebo chronifikaci somatické nemoci, které ale nelze vysvětlit samotnou tělesnou poruchou je vyhrazena diagnostická kategorie Zpracování somatických symptomů z psychických důvodů.

Předstíráním příznaků řady poruch psychických i tělesných bez důkazu o vnější motivaci, která přináší zisk a výhodu, je označováno diagnózou předstíraná (faktitivní) porucha neboli záměrná produkce nebo předstírání symptomů nebo tělesné či psychické neschopnosti. Získání náhledu a spolupráce, diagnostika i terapie této poruchy jsou vesměs náročné a velmi problematické.

Nutkavé a impulzivní poruchy

Všechny nutkavé a impulzivní poruchy jsou typické opakovaným nutkáním k určitým činnostem. Následná realizace je provázena uspokojením a libými pocity. Poté se mohou objevit výčitky svědomí.

Do této kategorie spadá např.:

• Patologické hráčství (gambling) - opakované hráčské epizody.
• Patologické zakládání požárů (pyromanie) – opakové  zakládání požárů a fascinace ohněm.
• Patologické kradení (kleptomanie) – opakované nutkání krást neužitečné a zbytečné věci.
• Trichotillomanie – vytrhávání vlastních vlasů, řas, obočí, vousů či chlupů s následným zřetelným úbytkem porostu, které je realizováno o samotě a jehož viditelné důsledky zasahují do života dotyčného.

 

Poruchy sexuality

Sexualita je přirozenou součástí života. A ani této oblasti se nevyhýbají poruchy. Z hlediska MKN-10 spadají do sexuálních poruch kategorie klasifikačně řazené do různých celků. Pro přehlednost je však rámcově uvádíme v jednom celku. Jedná se o: Sexuální dysfunkce, Poruchy pohlavní identity, Poruchy pohlavní preference, Poruchy pohlavního vývoje a orientace.

Sexuální dysfunkce

Sexuální dysfunkce nevyvolané organickou poruchou nebo nemocí narušují běžnou lidskou sexuální reaktivitu. Jsou to poruchy v populaci „běžné“ a časté. Představují neobvyklou, neúplnou nebo narušenou fyziologickou odpověď na adekvátní sexuální stimulaci. Zasahují ovlivňují přirozené fáze sexuálního reaktivního cyklu: apetenci, vzrušení, plato, orgasmus a uvolnění.

• Sexuální dysfunkce primární se objevují se od počátku sexuálního života.
• Sexuální dysfunkce sekundární se vyskytnou po období bezproblémového sexuálního života.

Jako příklady sexuálních dysfunkcí uveďme:

• Nedostatek nebo ztráta sexuální touhy
• Odpor k sexu (sexualitě) a nedostatek požitku ze sexu
• Selhání genitální odpovědi – porucha erekce u mužů a snížená lubrikace u žen
• Dysfunkční orgasmus
• Předčasná ejakulace – ejaculatio praecox
• Neorganický vaginismus – silná křeč svalů kolem vaginy – pochvy
• Neorganická dyspareunie – objevení se bolesti v některé fázi sexuálního reaktivního cyklu
• Nadměrné sexuální nutkání – hypersexualita

V řešení sexuálních dysfunkcí se uplatňují léčebné metody biologické i psychologické terapie.

Poruchy pohlavní identity

Pohlavní identita je vědomí o příslušnosti k pohlaví a ztotožněním se svým (jedním) pohlavím.

Poruchou pohlavní identity je rozpor mezi biologickým pohlavím a prožíváním vlastní pohlavní identity. Příkladem může být TRANSSEXUALISMUS provázený opakovanou touhou zbavit se svého anatomického pohlaví a změnit je v opačné. Je-li dotyčný původně mužského pohlaví, označuje se jako M-F (z anglického Male to Female). Ženy usilující o změnu pohlaví jsou označovány jako F-M (z anglického Female to Male).

Poruchy pohlavní preference

Poruchy pohlavní preference (parafilie) představují odlišné nasměrování sexuálně-erotického zájmu. Dotyčný prožívá opakovaná sexuální puzení a fantazie k neobvyklým objektům a/nebo aktivitám.

Počeštělá forma pojmu paraphilia je odvozena z řeckého slova para – vedle, u, při a slova filiā – přízeň, náklonnost. Vyjadřuje tak odchylnost od normy.

K PARAFILIÍM V OBJEKTU řadíme například:

• fetišismus – sexuální zaměření na neživé předměty (např. prádlo, boty)
• pedofilii – sexuální zaměření na děti
• gerontofilii – sexuálním zaměřením na výrazně starší osoby
• nekrofilii – sexuální zaměření na mrtvé objekty
• zoofilii – sexuální zaměření na zvířecí objekty atd.

Mezi PARAFILIE V AKTIVITĚ patří mim o jiné:

• Fetišistický transvestitismus – sexuální vzrušení a uspokojení přináší mužům přestrojení do ženského oblečení
• Exhibicionismus – obnažování genitálu před neznámými osobami
• Voyerismus - opakované sledování nic netušících osob při svlékání, osobní hygieně, sexuálních aktivitách apod. přinášející sexuální vzrušení a orgasmus.  Poznámka: sledování erotických materiálů ani „náhodné“ sledování erotických objektů do této kategorie nespadá.
• Sadomasochismus – je typický pokořováním, bitím, týráním, omezováním svobody, působením bolesti apod., což vede k sexuálnímu vzrušení. Masochista tyto aktivity vyžaduje na sobě, sadista je chce aktivně činit jinému člověku.

Poruchy pohlavního vývoje a orientace

Porucha sexuálního vyzrávání nese pocity nejistoty o vlastní pohlavní identitě nebo orientaci.

Při egodystonické sexuální orientaci dotyčný jedinec vnímá svoji sexuální orientaci a uvědomuje si ji, nicméně ji nepřijímá, odmítá ji a přeje si změnu. Doprovodem jsou pocity studu, viny, deprese, osamění.

Nezapomeňme: Samotná sexuální orientace není v současnosti považována za poruchu. Oba póly sexuální orientace (heterosexualitu a homosexualitu) dnes považujeme za varianty normy.

• Heterosexualita (z řeckého heteros – jiný, druhý a latinského sexus – pohlaví) je erotická náklonnost k osobám opačného pohlaví.
• Homosexualita (z řeckého homos – stejný a latinského sexus – pohlaví) je erotická náklonnost k osobám stejného pohlaví.

Mentální retardace

Mentální retardace představuje vrozený nebo v raném věku vzniklý (maximálně do stáří 2 roky) nedostatečný vývoj rozumových schopností s úrovní inteligenčního kvocientu nižší než sedmdesát (IQ < 70).

• Lehká mentální retardace odpovídá IQ 50 – 69, koresponduje s mentálním věkem cca 9 -12 let.
• Střední mentální retardace má IQ 35 – 49, což odpovídá mentálnímu věku cca 6 – 9 let.
• Těžká mentální retardace je charakteristická IQ 20 – 34 korelující s mentálním věkem 3 – 6 let.
• Hluboká mentální retardace je typická IQ < 20, což je ekvivaletní mentálnímu věku do 3 let.

Dětská a dorostová psychopatologie

Celá oblast dětské a dorostové psychopatologie je v mnohém specifická – u dětí je nezbytné mnohem více zohledňovat věk a také vývojovou fázi. Kromě faktorů vrozených hrají v dětském věku nesmírně významnou roli zejména faktory sociální (vztahové).

Specifické vývojové poruchy

Specifické vývojové poruchy se týkají řeči a jazyka, školních dovedností a motorických funkcí.

• Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka významně narušují běžný způsob osvojování a užíváním mateřského jazyka. Známe je např. v podobě poruchy artikulace, exprese a porozumění řeči.
• Specifické vývojové poruchy školních dovedností se projevují např. jako specifická porucha čtení (dyslexie), psaní (dysgrafie), počítání (dyskalkulie).
• Specifická vývojová porucha motorických funkcí je poruchou hrubé i jemné motoriky a celkové motorické koordinace (která neodpovídá věku).

Pervazivní vývojové poruchy

Pervazivní vývojové poruchy jsou závažnější kategorií. Pronikají celou psychikou a významně narušují fungování dítěte. Patří sem řada diagnostických kategorií. Jmenujeme jako příklad některé z nich:

• Dětský autismus zahrnuje výrazné narušení sociální interakce a komunikace, stereotypní chování a zájmy. Objevuje se do věku tří let.
• Rettův syndrom je typický tím, že po normálním vývoji dítěte dochází k těžkému poškození až ztrátě motorických a řečových schopností a dovedností.
• Aspergerův syndrom bychom mohli přirovnat k „lehčí variantě dětského autismu.“

Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a adolescenci

Široký okruh poruch chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v adolescenci zahrnuje především Hyperkinetické poruchy, Poruchy chování, Tikové poruchy. Patří sem i další kategorie. Vzhledem k informativnímu charakteru textu je zde neuvádíme podrobně.

Hyperkinetické poruchy jsou provázeny hyperaktivitou a impulzivitou, nepozorností, narušením koncentrace, plánování či usměrnění motivace. Poškozena je vytrvalost, paměť a prostorová představivost

• Běžně se můžeme setkávat s označením ADD – porucha pozornosti (z anglického Attention-Deficit Disorder) nebo ADHD – porucha pozornosti s hyperaktivitou (z anglického Attention-Deficit Hyperactivity Disorder).

Poruchy chování jsou provázeny nedodržováním a narušováním norem, pravidel i práv druhých, agresivními projevy (proti věcem, zvířatům i lidem), časté jsou krádeže, lhaní, záškoláctví apod.

Tikové poruchy zahrnují tiky – náhlé, rychlé, opakované, bezúčelné, mimovolní pohyby (pak se jedná o motorické tiky) nebo zvuky (pak jsou to vokální tiky). Mohou se vyskytovat přechodně, ale také chronifikovat.

Do kategorie Jiné poruchy chování a emocí začínající obvykle v dětství a adolescenci patří např.:

• Neorganická enuréza – v podobě nočního pomočování (enuresis nocturna), denního pomočování (enuresis diurna) nebo kombinace obou typů u dětí, které by již měly umět močení ovládat.
• Neorganická enkopréza – mimovolní odchod stolice ve věku, kdy by dítě mělo odchod stolice ovládat.
• Poruchy příjmu jídla v dětském věku se projevují jako vracení potravy zpět do úst, znovu-žvýkání a znovu-polykání (ruminace), odmítání jídla, extrémní vybíravost v jídle apod.
• Pika v dětství zahrnuje pojídání látek a předmětů, které nejsou určeny k jídlu (od písku, listí, výkalů, hlíny až po lepidla, plasty, provázky apod.).
• Poruchy se stereotypními pohyby – v podobě opakovaného bouchání, štípání, třepání, kousání, plácání apod.
• Koktavost (balbuties – zadrhávání v řeči) narušuje plynulost řeči.
• Brebtavost je poruchou artikulace, narušuje srozumitelnost řeči.

Závěr

Speciální psychopatologie je zajímavým, pestrým a velmi rozsáhlým oborem. Nepochybně bezprostředně souvisí se základním tématem našeho portálu – vědomím. Vědomí jako takové je z klinického i akademického hlediska „jednou z oblastí zájmu“ psychopatologie. Některé psychopatologické stavy a poruchy přímo vědomí ovlivňují, modifikují a mění.

Naším cílem nebylo přinést komplexní přehled, ale rámcové uvedení do tématu, poukázat na klasifikační systém duševních poruch, který vychází z platné Mezinárodní klasifikace nemocí a seznámit tak se základy oboru.

Opakovaně vyzýváme zájemce o tématiku v orientaci na další dostupné zdroje informací, které se každodenně rozrůstají.

 

Použitá literatura a literatura k dalšímu studiu

Andreasen, N. C., Black, D. W. (2001). Introductory Textbook of Psychiatry. 3^rd ed. Washington D. C.: American Psychiatry Publishing, Inc.

American Psychiatric Association (1994). Diagnostic and statistical manual of mental disorders. Washington: APS.

American Psychiatric Association (1994). Diagnostic criteria from DSM-IV. Washington: APS.

Baddeley, A. D., Kopleman, M., Wilson, B. A. (2004). The Handbook of Memory Disorders. Chichester: Wiley and Sons.

Barlow, D. H., ed. (2008). Clinical Handbook of Psychological Disorders. New York: Guilford Press.

Bergin, A. E., Garfield, S. L., eds. (1994). Handbook of Psychoterapy and Behavior Change. New York: John Wiley & Sons, inc.

Dušek, K., Večeřová-Procházková, A. (2010). Diagnostika a terapie duševních poruch. Praha: Grada.

Hales, R. E., Yudofsky, S. C. Talbott, J. A. (1999). Textbook of psychiatry. London, Washington: American Psychiatric Press.

London, American Psychiatric Publishing.

Praško, J. a kol. (2011). Obecná psychiatrie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Smolík, P. (2002). Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf.

Svoboda, M., ed. (2006). Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál.

Vágnerová, M. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál.

Hales, R. E., Yudofsky, S. C., eds. (2003). Textbook of Clinical Psychiatry. Washington:

Höschl, C., Libiger, J., Švestka, J. (2004). Psychiatrie. Praha: Tigris.

Kaplan, H. I., Sadock, B. J. (2000). Comprehensive Textbook of Psychiatry. 7^th eddition. Philadelphia, Lippincott: Williams & Wilkins.

Kay, J., Tasan, A. (2006). Essentials of psychiatry. Chichester, England, John Wiley & Sons.

Mezinárodní klasifikace nemocí. 10. revize: Duševní poruchy a poruchy chování,  Diagnostická kritéria pro výzkum. (1996). Praha: Psychiatrické centrum Praha.

Orel, M. a kol. (2012). Psychopatologie. Praha: Grada.

Raboch, J., Zvolský, P. et al. (2001). Psychiatrie. Praha: Galén – Karolinum.

Raboch, J., Pavlovský, P. (2003). Psychiatrie. Praha: Triton.

Rahn, E., Mahnkopf, A. (2000). Psychiatrie. Praha: Grada Publishing.

Vokurka, M., Hugo, J. (2002). Velký lékařský slovník. Praha: Maxdorf.

Vokurka, M., Hugo, J. (2004). Praktický slovník medicíny. Praha: Maxdorf.