- E-learningová podpora mezioborové integrace výuky tématu vědomí na UP Olomouc - http://pfyziolmysl.upol.cz -

Uvedení do obecné psychopatologie a psychiatrie

Posted By Miroslav Orel On 15.9.2012 @ 15:24 In Nezařazené | Comments Disabled

Miroslav Orel, Věra Facová, Robert Sigmund


Úvod

Obecná psychopatologie a psychiatrie se věnují zejména popisu psychického stavu. Hodnotí řadu charakteristik psychicky jako je: vědomí, orientace, vnímání, emoce, myšlení, pozornost, paměť, intelekt, pudy, instinkty, vůle, jednání a chování i osobnost daného člověka. Vždy si všímáme si kvalit jak fyziologických, tak patologických.

  • Kvantitativní poruchy představují kvantitativní zvýšení nebo naopak snížení až úplnou ztrátu určité psychické funkce.
  • Kvalitativní poruchy znamenají změnu kvality či obsahu dané psychické funkce.

Na obecné psychopatologii staví psychopatologie speciální. Jako podobor je obecná psychopatologie rozsáhlá. V rámci našeho portálu se dotkneme všech výše uvedených oblastí obecné psychopatologie, bude to však jen stručné uvedení do dané problematiky. Zájemce o podrobnosti odkazujeme na další dostupné zdroje.

Poruchy vědomí, orientace

Mezi kvantitativní poruchy vědomí (při kterých je narušena především lucidita – jasnost vědomí) patří:

  • MDLOBA (kolaps) – náhle vzniklá, krátkodobá porucha vědomí podmíněna řadou stavů.
  • SOMNOLENCE je stavem chorobné spavosti, kdy můžeme získat jednoduché slovní odpovědi.
  • SOPOR dovoluje reaguje jen na silnější podněty, není ale schopnost slovně odpovídat na dotazy.
  • KOMA je provázeno změnami tělesných funkcí, nehybností a nulovou reaktivitou na bolestivé podněty. V hlubokém komatu nereagují ani zornice na osvit.

Kvalitativní poruchy vědomí narušují především obsah a jasnost vědomí, bývají provázeny desorientací.

  • OBNUBILACE (mrákotný stav) je rychlý a náhlý, rozlišujeme několik forem obnubilace, které se výrazně liší: např. při stuporózní formě dotyčný nemluví, je strnulý ve stále stejné poloze, nehýbe se, nejí a nepije, nereaguje na podněty.
  • DELIRIUM je často dynamickým a proměnlivým stavem, který přetrvává řádově hodiny, ale i dny až týdny. Delirium narušuje většinu psychických funkcí. Objevují se výrazné změny psychomotorického tempa, desorientace, zmatenost, poruchy pozornosti, myšlení, paměti, vnímání, emotivity. Mění se cyklus bdění-spánek, objevují se tělesné příznaky.
  • PORUCHY IDIOGNOZE jsou charakteristické pocity, že vlastní zážitky a vjemy jsou cizí (pak mluvíme o depersonalizaci) nebo se cizí a změněné zdá okolí (pak se jedná o derealizaci).

Poruchy vnímání

S poruchami vnímání se v praxi můžeme setkat často.

Je-li výsledkem vnímání reálného podnětu zkreslený vjem, jedná se o ILUZI. Iluze se přitom mohou týkat všech smyslů: sluchu, zraku, čichu, chuti, hmatu, vnímání polohy a pohybu.

HALUCINACE jsou „šalebné vjemy“, kdy člověk „vnímá“ neexistující podněty a přitom je pevně přesvědčen, že jsou reálné. Také halucinace se opět mohou týkat všech smyslů. Mezi nejčastější patří halucinace sluchové (v podobě slyšení neexistujících tónů, zvuků, hlásek, slov nebo celých vět a rozhovorů).

O pseudoiluzích a pseudohalucinacích hovoříme tehdy, když má dotyčný náhled, že se nejedná o pravý, ale patologický vjem.

Poruchy emocí

AFEKT je náhlá, prudká a bouřlivá emoční reakce. Trvá většinou krátkou dobu, je provázen změnami tělesných funkcí a má tendenci k vybití.

  • Nezvládnutý afekt – velmi silný afekt, který není možno dostatečně ovládat.
  • Patický afekt je navíc spojen s krátkodobou poruchou vědomí a ztrátou paměti.
  • Afektivní stupor se projevuje ustrnutím a neschopností pohybu, mimiky či řeči.
  • Afektivní raptus přetrvává delší dobu. Je provázen desintegrací chování a psychomotorickou excitací.

NÁLADA je méně intenzivní, ale déletrvající emoční nastavení, které má určitý směr. Také emoce mají tělesný doprovod (i když ne tak výrazný jako afekty).

  • Expanzivní nálada zahrnuje chorobné „zvýšení“ nálady (např. v podobě manie).
  • Depresivní nálada je naopak chorobně „pokleslá nálada“ provázená smutkem, pesimismem, ztrátou motivace, celkovým zpomalením.
  • Úzkostné nálady jsou charakteristické především anxietou – úzkostí nebo fobií – patologickým strachem.

Poruchy pozornosti

Celkové snížení pozornosti se nazývá HYPOPROSEXIE, úplná ztráta pozornosti je APROSEXIE.

Zvýšení pozornosti (většinou se zúženým zaměřením na určité podněty) se označuje jako HYPERPROSEXIE.

Přesun pozornosti při zvýšeném duševním napětí je PARAROSEXIE.

Poruchy paměti

Kategorie KVANTITATIVNÍCH PORUCH PAMĚTI zahrnuje např.:

  • Hypermnézii se selektivním zvýšením paměťových funkcí
  • Hypomnézii – oslabení paměti
  • Amnézii – ztrátu paměti, která může být různě rozsáhlá.

KVALITATIVNÍ PORUCHY PAMĚTI se také označují jako paramnézie – dysmnézie či alomnézie. Obsahují změny obsahu – nepřesné, zkreslené a také falešné vzpomínky.

Poruchy myšlení

PORUCHY DYNAMIKY MYŠLENÍ představují změny rychlosti myšlení (zpomalení až zastavení nebo naopak zrychlení až myšlenkový trysk).

PORUCHY STRUKTURY MYŠLENÍ narušují logické řetězení, vazby a asociace v myšlení. Jedná se např. o ulpívavé myšlení (setrvávající u jednoho slova nebo představy), zabíhavé myšlení (odbočující do dalších a dalších detailů a podrobností), inkoherentní myšlení (zcela postrádající jakékoli logické vazby), obsedantní myšlení (s neodbytně se vracejícími a vnucujícími se myšlenkami), paranoidní myšlení (vztahující podezřívavě vše na vlastní osobu) atd.

Mezi PORUCHY OBSAHU MYŠLENÍ patří především BLUDY – chorobně vzniklá, nevývratná přesvědčení, která mají vliv na prožívání a jednání.

  • Bludy depresivní zahrnují např. bludné podceňování, přesvědčení o vlastní neschopnosti a bezmoci, vině, mohou být spojeny se strachem z katastrofy a neštěstí, těžké a nevyléčitelné nemoci apod.
  • Bludy expanzivní přeceňují bludně význam, sílu, schopnosti sebe sama, zahrnují bludy o vznešeném či urozeném původu, o svých mimořádných a převratných objevech a vynálezech, o komunikaci a vztahu s mimozemšťany apod.
  • Bludy paranoidní obsahují chorobnou podezřívavost a vztahovačnost – přesvědčení o pronásledování, spiknutí a ohrožení, bezpráví, domněnky o nevěře apod.

Poruchy inteligence a intelektu

MENTÁLNÍ RETARDACE představuje nedostatečný rozvoj intelektu při narození nebo vznikající v raném věku – do 2 let.

Pokles intelektových schopností až po druhém roce života se nazývá DEMENCE.

Zopakujme si intelektová pásma daná hodnotami inteligenčního kvocientu (IQ):

  • IQ > 140 je pásmem geniality
  • IQ 110 – 140 je nadprůměr
    • IQ 130 – 140 vysoký nadprůměr
    • IQ 120 - 129 zjevný nadprůměr
    • IQ 110 – 119 lehký nadprůměr
  • IQ 90 – 109 značí intelektový průměr
    • IQ 100 – 109 pásmo vyššího průměru
    • IQ 90 – 99 je pásmo nižšího průměru
  • IQ 70 – 89 je podprůměr
  • IQ < 70 je pásmem mentální retardace
    • IQ 50 – 69 lehká mentální retardace
    • IQ 35 – 49 střední mentální retardace
    • IQ 20 – 34 těžká mentální retardace
    • IQ < 20 hluboká mentální retardace

Poruchy orientace

Porucha orientace se nazývá DEZORIENTACE.

  • Dezorientace izolovaná představuje desorientaci časem nebo desorientaci místem nebo desorientaci osobou či desorientaci situací.
  • Dezorientace globální je desorientace všemi atributy společně – tedy časem, místem, osobou i situací zároveň.

Poruchy pudů

PORUCHÁM PUDU SEBEZÁCHOVNÉHO řadíme sebepoškozování (automutilaci – jednorázové nebo opakované tělesné poškození) a sebevraždu (suicidium – záměrné ukončení života s touhou zemřít).

PORUCHY PUDU OBŽIVNÉHO se týkají především příjmu potravy. Může se jednat o konzumaci zvýšeného množství jídla nebo nestravitelných věcí, snížený příjem potravy až odmítání jídla apod.

Mezi PORUCHY SEXUÁLNÍHO PUDU patří zvýšení nebo snížení (tedy změny kvantitativní) a/nebo odlišná náplň (kvalitativní změny) v oblasti sexuální aktivity,  sexuálních emocí nebo pohlavní identity.

PORUCHY PUDU RODIČOVSKÉHO vedou k nedostatečné péči, zanedbávání až týrání dítěte na jedné straně a nezdravě přehnané péči a tzv. „opičí lásce“ na straně druhé.

PORUCHY PUDŮ SOCIÁLNÍCH zahrnují snížení nebo zvýšení nebo změny v náplni sociálních vztahů a vazeb.

Poruchy vůle a jednání

Ke GLOBÁLNÍM PORUCHÁM VŮLE patří její kvantitativní snížení (hypobulie), ztráta (abulie) charakteristické snížením aktivity a zájmu s pocitem poklesu energie až úplnou neschopností chtít a rozhodovat se. Můžeme se setkat i se zvýšením volního procesu (hyperbulií).

Mezi izolovaná NARUŠENÍ některé ze SLOŽEK VOLNÍHO PROCESU řadíme např.: zkratkové jednání (bez rozvahy a rozmyslu), impulzivní jednání (bez ujasnění motivace, priorit a důsledků), demonstrativní jednání (dosahující cíle nepřiměřenou zástupnou aktivitou) a další.

Mezi PORUCHY JEDNÁNÍ patří např.:

  • Kompulze - nutkavé formy jednání, které je takřka nemožné vůlí potlačit.
  • Tiky – mimovolní a neúčelně opakované pohyby.

Ke KVANTITATIVNÍM PORUCHÁM PSYCHOMOTORIKY řadíme např.:

  • Psychomotorický útlum – snížení až vymizení vnějších projevů.
  • Psychomotorickou excitaci – zvýšení vnějších projevů a také řady psychických funkcí.

Ke KVALITATIVNÍM PORUCHÁM PSYCHOMOTORIKY řadíme pro okolí nepochopitelné a nápadné formy, jako např.:

  • Negativismus – odpor, nevyhovění žádosti nebo vykonání opaku žádosti
  • Povelový automatismus – důsledné a poslušné vykonávání povelů a příkazů
  • Stupor - povšechný útlum psychomotoriky
  • Katalepsie – omezení volní hybnosti, setrvávání v nastavených pozicích
  • Stereotypie – automatické opakování stereotypních a bezúčelných pohybů

Poruchy osobnosti

Narušení jednotlivých osobnostních charakteristik nebo osobnosti jako celku je běžnou součástí řady psychopatologických stavů.

Kategorie „specifické poruchy osobnosti“ dokonce představuje samostatnou skupinu duševních poruch (tedy diagnostickou skupinu).

Povšechné snížení úrovně osobnosti je degradace osobnosti.

Postupné, vesměs nevratné postižení osobnosti v důsledku organického procesu je deteriorace osobnosti.

Narušení celistvosti a integrace osobnosti označujeme jako desintegraci osobnosti.

Úpadek osobnosti se sklonem k izolaci a disociálnímu je depravace osobnosti.

Na základě delšího nouze a strádání (s nedostatkem podnětů, stimulů, materiálního zabezpečení, vztahové blízkosti aj.) vzniká deprivace osobnosti.

Pokud se dotyčný cítí být jinou osobou nebo zvířetem, jedná se o transformaci osobnosti.

Pokud osobnost existuje ve dvou (výjimečně také více) formách, jedná se o rozštěp osobnosti (vzácný stav, kdy u jednoho člověka najdeme dva „samostatné“ životní příběhy).

Závěr

Již v úvodu tohoto příspěvku jsme uvedli, že přineseme pouze stručný přehled o základních tématech obecné psychopatologie. Tato je nepoměrně obsáhlejší a velmi zajímavou oblastí vztahující se k duševnímu stavu člověka.

Znát alespoň její bazální základy obecné psychopatologie považujeme za nezbytné zejména pro ty profese, kde pracujeme s druhými lidmi (pomáhající profese). Jelikož se poruchám psychického stavu nevyhneme v pracovní ani osobní sféře (kde se s nimi můžeme setkat a setkávám), orientovat se v tématu může být užitečné de facto pro všechny z nás.

Zájemce o tématiku opakovaně odkazujeme na podrobnější zdroje, naším cílem zde bylo přinést stručné uvedení tématu.

 

Použitá literatura a literatura k dalšímu studiu

Andreasen, N. C., Black, D. W. (2001). Introductory Textbook of Psychiatry. 3rd ed. Washington D. C.: American Psychiatry Publishing, Inc.

American Psychiatric Association (1994). Diagnostic and statistical manual of mental disorders. Washington: APS.

American Psychiatric Association (1994). Diagnostic criteria from DSM-IV. Washington: APS.

Baddeley, A. D., Kopleman, M., Wilson, B. A. (2004). The Handbook of Memory Disorders. Chichester: Wiley and Sons.

Barlow, D. H., ed. (2008). Clinical Handbook of Psychological Disorders. New York: Guilford Press.

Bergin, A. E., Garfield, S. L., eds. (1994). Handbook of Psychoterapy and Behavior Change. New York: John Wiley & Sons, inc.

Dušek, K., Večeřová-Procházková, A. (2010). Diagnostika a terapie duševních poruch. Praha: Grada.

Hales, R. E., Yudofsky, S. C. Talbott, J. A. (1999). Textbook of psychiatry. London, Washington: American Psychiatric Press.

London, American Psychiatric Publishing.

Praško, J. a kol. (2011). Obecná psychiatrie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Smolík, P. (2002). Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf.

Svoboda, M., ed. (2006). Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál.

Vágnerová, M. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál.

Hales, R. E., Yudofsky, S. C., eds. (2003). Textbook of Clinical Psychiatry. Washington:

Höschl, C., Libiger, J., Švestka, J. (2004). Psychiatrie. Praha: Tigris.

Kaplan, H. I., Sadock, B. J. (2000). Comprehensive Textbook of Psychiatry. 7th eddition. Philadelphia, Lippincott: Williams & Wilkins.

Kay, J., Tasan, A. (2006). Essentials of psychiatry. Chichester, England, John Wiley & Sons.

Mezinárodní klasifikace nemocí. 10. revize: Duševní poruchy a poruchy chování,  Diagnostická kritéria pro výzkum. (1996). Praha: Psychiatrické centrum Praha.

Orel, M. a kol. (2012). Psychopatologie. Praha: Grada.

Raboch, J., Zvolský, P. et al. (2001). Psychiatrie. Praha: Galén – Karolinum.

Raboch, J., Pavlovský, P. (2003). Psychiatrie. Praha: Triton.

Rahn, E., Mahnkopf, A. (2000). Psychiatrie. Praha: Grada Publishing.

Vokurka, M., Hugo, J. (2002). Velký lékařský slovník. Praha: Maxdorf.

Vokurka, M., Hugo, J. (2004). Praktický slovník medicíny. Praha: Maxdorf.


Article printed from E-learningová podpora mezioborové integrace výuky tématu vědomí na UP Olomouc: http://pfyziolmysl.upol.cz

URL to article: http://pfyziolmysl.upol.cz/?p=2576

Copyright © 2011 E-learningová podpora mezioborové integrace výuky tématu vědomí na UP Olomouc. All rights reserved.